Štědrý den je tady. A nejen u nás. Vánoce slaví lidé na všech kontinentech a jejich zvyky jsou stejně rozmanité, jako místa kde žijí. Oslavovat svátky tam, kde znají sníh jen z pohlednic, stejně jako tam, kde znají jen horko a písečné pláže, by snad ani možné nebylo. Navíc, své oslavy a zvyky si každý pořádá tak, aby mu byly co nejbližší. Co tedy vánoční zvyky o různých národech vypovídají?

O australských Vánocích toho již bylo napsáno mnoho, neboť nám Středoevropanům mohou plným právem připadat velmi exotické. Oslavovat svátky, pro nás tradičně spojené se zasněženým výhledem z okna, v době, kdy teploměru nečiní žádné potíže ukazovat i čtyřicet stupňů ve stínu, zní hodně nezvykle. Obyvatelům nejmenšího kontinentu to ovšem v ničem nepřekáží. Štědrovečerní večeři proto pojímají spíše jako rodinný piknik. Jen některé rodiny pak slaví svátky uprostřed letních prázdnin po anglickém způsobu teplým nákypem s rozinkami a ořechy politým vaječným likérem. Většina Australanů dává přednost studeným mísám, salátům a vychlazenému pivu. Tím posledním se sice od Čechů příliš neliší, místo ryb však na stole nesmí chybět meloun.
Ani v jiných zemích, které neznají sníh, se tím v oslavách Vánoc nenechají nijak omezovat. Spíše naopak. V Brazílii si o to více hledí výzdoby oblíbeného vánočního stromečku, jak u sebe doma, tak na mnoha dalších místech venku. Ověšují je papírovými ozdobami, čím četnějšími a pestrobarevnějšími, tím lépe.
Po velkých rozdílech se však nemusíme ohlížet ani zdaleka tak daleko. Například v sousedním Polsku, jehož Vánoce jsou na první pohled s těmi českými téměř totožné, si sice rozbalí děti dárky pod vánočním stromečkem (tradičnější a stále oblíbenější, jsou však jesle) také 24. prosince. Donese jim je však svatý Mikuláš.

V Bavorsku se po poslední tři týdny adventu drží jiná tradice. V noci mezi čtvrtkem a pátkem chodí městy zpívající koledníci, klepou lidem na dveře a do oken házejí hrách. Koledníci se však otevření ani jedněch dveří nedočkají. Není to ani účelem. V poměrně religiozním Bavorsku má tento zvyk připomínat noc, kdy Josef s Marií, unaveni po dlouhé cestě, přišli do Betléma a jediným místem, kde mohli hlavu složit, byl chlév, neboť pod svou střechu je nikdo nepřijal. Tradice každoročně připomínající tvrdost lidských srdcí je velmi oblíbená i v Mexiku.
V Dánsku pro změnu před Vánoci očekávají zaklepání na dveře od takzvaného Vánočního posla. Ten nosí drobné dárečky nejen dětem, ale i dospělým. Podle tradice musí být dárek vtipný a vyjadřovat nějakou charakteristickou vlastnost či nectnost obdarovaného: o kom je známo, že se rád napije, dostane lahev s vodou, parádnice ošklivou panenku, tlouštíci špejle od jitrnic… Ušetřen nemá být nikdo. Dánové se při této příležitosti scházejí a nechávají se obdarovat mezi přáteli. Ti se pak jejich reakcí mohou do sytosti pobavit, dokud nedojde řada na ně…
I výběru štědrovečerních dárků věnují Dánové velikou péči. Podle jejich tradic má být dárek hlavně velkým překvapením. Věří totiž, že čím větší překvapení bude, tím více radosti v příštím roce.