Ve vestibulu hlavního nádraží se už nebude ozývat jen strojový ženský hlas ohlašující příjezdy a odjezdy vlaků. Včera tu totiž bylo nainstalováno první olomoucké veřejné piano. A zahrát si na ně může opravdu každý. Ať už pro ukrácení volné chvíle, nebo k pobavení ostatních cestovatelů. V budoucnu by se nástroje měly objevit i na dalších místech ve městě.

Ve vestibulu olomouckého nádraží, poblíž vstupu do nového podchodu před pizzerií, od včerejšího podvečera stojí klavír. Kdokoliv si k němu může sednout a zahrát si, ať už pro sebe, nebo pro ostatní cestující.

Za celým nápadem stojí pražský kavárník a aktivista Ondřej Kobza. Tomu už se podařilo umístit piana nejen v ulicích a interiérech hlavního města, ale i na řadě dalších míst v Česku. A nadšené stoupence našel i v hanácké metropoli. "Vymysleli jsme to s kolegou Danem Ševčíkem. Piáno nám pak poskytl pan Kobza, takže hlavně díky tomu se to celé podařilo zrealizovat," uvedl Jiří Nebenführ, který se podílel na olomouckém projektu. Jednání s Českými drahami podle něj složité nebylo. "Oni byli celkem rádi, že se tu něco takového bude dít. Docela ochotně nám vyšli vstříc. Zatím máme pronájem na dvanáct měsíců, každý měsíc nás stojí korunu. Bylo to docela zábavné, když jsem na účet Českých drah posílal dvanáct korun, ale máme zaplaceno a minimálně rok tu tedy klavír bude," poznamenal Nebenführ. To potvrzuje i sám Kobza. "V naprosté většině případů jsou úřady a instituce našemu nápadu nakloněny a pomáhají nám," potvrdil. U klavírů prý skončit nechce, veřejné prostory by si podle něj zasloužili ještě mnohá další oživení. "Vezměte třeba veřejné šachové stoly. To je na západě úplně běžné. Určitě je to jeden z nápadů, které bychom rádi zrealizovali. A je jich mnohem víc, baví nás to a určitě chceme pokračovat," slíbil Kobza.

Na nádraží vzbudil zájem lidí už samotný příjezd nástroje a početný hlouček novinářů, který celou akci dokumentoval. Když pak muži v montérkách piano zbavili převozové fólie a muzikant Tomáš Vyšinka spustil říznou Kočka leze dírou, ozval se bouřlivý potlesk. "Potřebuje samozřejmě trošku naladit, cesta z Prahy byla dlouhá, ale já osobně si sem určitě sem tam zahrát zajdu, je to hodně neobvyklý zážitek a hraje se na něj výborně," usmíval se hudebník. A nejen on. Obvykle zachmuřené tváře cestujících na chvíli zapomněly na zpožděné a ujeté spoje a rozlily se po nich úsměvy. "To je tak báječná myšlenka, jsem úplně unesena. Bez hudby přece svět zahyne," chválila počin starší žena. A zdaleka nebyla sama. "Občas je mi líto, že na klavír nehraji. A teď právě velice, hned bych se za něj posadil, kdybych to uměl," posteskl si další z diváků, asi třicetiletý muž s obrovským batohem. Klavír vzbudil zájem i skupiny běžkařů, která se vracela z první vyjížďky, zastavila se tu i skupina turistů z Asie. "Budeme rádi, když se to ujme. Žádný režim od kdy dokdy ale zatím nemáme. Snad nás dráhy nechají hrát i podesáté," pousmál se Jiří Nebenführ. Klavír záměrně stojí před výlohou pizzerie, její personál prý na nástroj slíbil dohlížet. "To jen pro případ, že by někdo měl jiné úmysly, než si zahrát," vysvětlil Nebenführ, dodal však, že doufá, že staré piano snad nikoho nebude ponoukat k nekalostem a stane se hlavně nástrojem radosti. Další nástroje by se prý v Olomouci mohly objevit už na jaře.