Bývalá brankářa DHK Zora Olomouc a v současnosti gólmanka francouzských Mét Barbora Raníková se před Vánoci objevila na skok v Olomouci. Překvapila bývalé spoluhráčky na Horním náměstí při křtu kalendáře Zory pro rok 2014. V rozhovoru sdělila své dojmy z nového angažmá a také z nedávno proběhlého MS v házené žen v Srbsku. "Nebereme osmifinále na MS jako úspěch. Všichni víme, že výkony nebyly ideální, každá z nás do toho mohla dát více. Bohužel tam měla spousta hráček zdravotní problémy. Splnili jsme sice cíl postoupit ze skupiny, ale něco navíc jsme nepřidali. Ale sami v sobě jsme to cítili tak, že výkony nebyly ideální."

Báro, jaké to je být zase po dlouhé době v Olomouci?
Jsem tu po půl roce. Jak jsem tu na jaře sbalila tašku, tak jsem tady poprvé. Bylo to překvapení od přítele, že mě sem vzal. Ráda jsem překvapila holky, že mě sem na skok zavezl a moc se na všechny ze Zory těším, že si s nimi popovídám. Do toho se křtí ten kalendář, takže se to vezme vše jedním vrzem.

A jaké tedy bylo shledání?
Zatím jsem se nestihla se všemi pobavit. Bude to dnes dlouhé, dlouhé povídání (smích).

Vy jste se také nedávno vrátila s reprezentací z MS v Srbsku. Tým postoupil do osmifinále, ale asi jste chtěli více...
Nebereme osmifinále jako úspěch. Všichni víme, že výkony nebyly ideální, každá z nás do toho mohla dát více. Bohužel tam měla i spousta hráček zdravotní problémy. Splnili jsme sice cíl postoupit ze skupiny, ale něco navíc jsme nepřidali. Ale sami v sobě jsme to cítili tak, že se nám MS herně úplně nepovedlo.

Vy jste prý také chytala se zraněním na MS, co se stalo?
Ano, v Métách jsem odchytala zatím všechny zápasy ve francouzské lize i v Lize mistrů takřka bez střídání a bohužel to trochu odneslo koleno. Mám natržený úpon. I přesto chtěli trenéři, abych chytala, ale já nejsem spokojena s tím, co jsem předvedla. Vím, že umím zachytat lépe. Prala jsem se sama se sebou, snažila jsem se týmu pomoct, ale moc to nešlo.

Co nyní budete s kolenem dělat?
Vracím se po svátcích do Francie, kde mi na to chystají nějakou speciální proceduru, protože operovat to nejde. Uvidíme, jak to dopadne. Buď se to spraví nebo holt budu chytat dál s bolestí a nebo se to urve...

Jak se vám ve Francii líbí házenkářsky a jak po životní stránce?
V Métách je nás osm cizinek a hodně si mezi sebou pomáháme, ale i Francouzsky jsou hodně fajn a snaží se nám pomoci a parta jsme skvělá. Město je nádherné, historické, ale na nějaké procházky nebo poznávání památek není moc času. Hrajem dva zápasy v týdnu, tréninky, cestování...

Váš sen bylo si zahrát házenkářskou Ligu mistrů. Tak jaké to bylo?
Úžasný zážitek. S každým soupeřem jsme jednou vyhráli, jednou prohráli, ale nakonec jsme nepostoupili ze skupiny. Zápasy byly skvělé, plné haly, u nás chodí pět tisíc lidí. Nyní nás čeká Pohár vítězů, mámě nějaký ruský celek.

Co jste na dálku říkala výkonům Zory?
Čas od času jsem viděla výsledky, ale je toho tolik, že už jsem na další házenou už neměla sílu. Tréninky, videa, takže jsem už od házené musela trochu utéct. Ale samozřejmě sleduji, jak se Zoře v interlize daří.

Cítíte nějaký posun ve výkonnosti po tom půl roce?
Francouzská liga je kvalitnější než naše. Hráčky jsou tam herně vyspělejší, střely jsou rychlejší, umístěnější, takže se musím o dost více snažit, abych něco chytila. Navíc ta soutěž je hodně vyrovnaná. Každý může porazit každého, v interlize taková vyrovnanost nebyla. Ty zkušenosti z těžkých zápasů mi daly hodně.

Co chcete stihnout v České republice?
Budu s rodinou v Písku, do Mét se vracím 30. prosince. Byla jsem dlouho pryč, tak chci obejít známé, kamarády, stejně jako tady v Olomouci, což byla taky pro mě dlouho rodina (smích).