Art Rubikon se otevřel 9. prosince 2019 s velkými plány. A přestože záhy přišel covid a mnohé se změnilo, Bronislava Paučková svůj projekt naplnila vrchovatě a dnes je centrum důležitou součástí kulturního a společenského života v Olomouci. Nabízí celou škálu aktivit: výtvarné a tvořivé kurzy, workshopy či jazykové kurzy nebo velice populární příměstské tábory. A také přednášky, besedy či koncerty. 

Art Rubikon slaví pět let. Vzpomenete si, jak se ten nápad zrodil?
Nosila jsem ho v hlavě už docela dlouho. Jako galeristka a současně bývalá pedagožka jsem chtěla spojit svět umění a vzdělávání. Nebylo to jednoduché a příprava trvala několik let. Nakonec se to ale podařilo.

Měla jste od počátku jasno o místě?
Neměla. Místo jsme hledali dlouho. Nakonec jsme se rozhodli využít tento objekt, který kdysi vysoutěžila naše jiná rodinná firma se záměrem tu udělat projekt, který se nakonec nerealizoval. Takže náš spolek objekt odkoupil a pak začaly velmi složité práce na jeho rekonstrukci a přístavbě.

Přece jenom, jste trochu na okraji, naučili jste sem už lidi chodit?
Naší velkou výhodou je, že se tu dá docela slušně zaparkovat, což je v centru problém. Máme tu i vyhrazená místa pro naše hosty. Za těch pět let si myslím, že už si sem lidi našli cestu a často k nám jezdí z větší dálky, třeba z Prostějova. To je skvělé!

Takže po pěti letech jste už zaběhnutým podnikem…
Dá se to tak říct. Začátky nebyly jednoduché, ale teď se k nám spousta lidí chodí opakovaně, vrací se a to nás velmi těší. Ať už jsou to dospělí, kteří chodí na přednášky, besedy nebo koncerty či děti, které navštěvují kroužek či příměstský tábor. Ty z těch začátků už často vyrostly tak, že mají zájem pomáhat i jako instruktoři.

Co všechno se tu děje?
Probíhají tu výukové aktivity, workshopy, různé výtvarné či jazykové kurzy… A to jak pro děti, tak pro dospělé nebo třeba i seniory. Máme tu dvě krásné učebny. Večer se konají koncerty, besedy, nově máme třeba pořad Hovory pod lampou, kde si povídáme se zajímavými hosty. Mimochodem, lampu nám dodal Jan Dostál, známý olomoucký sochař, který je i autorem plastiky na střeše. A také byl jedním z hostů. 
A o víkendu tu pravidelně v galerii děláme pro děti setkávání s rukodělnými činnostmi.

A do toho samozřejmě výstavy…
Ano! Pořádáme tu zhruba deset výstav ročně. Zaměřujeme se na žijící české i zahraniční autory. Přestože nás krátce po otevření těžce zasáhl covid, i v tom čase jsme dokázali ledacos uspořádat, i když se muselo hodně improvizovat a tím, že jsme byli noví, neměli jsme nárok na žádnou podporu. Ale zvládli jsme to a teď máme za sebou už krásné roky. Celkem jsme tu už udělali čtyřicet šest výstav.

A pravidelně tu vystavujete i filmové klapky, jejichž jste velkou sběratelkou.
To je díky spolupráci se zlínským filmovým festivalem, která mi dělá velkou radost. Tradice je mnohem starší než Art Rubikon, datuje se ještě do prostor malinké galerie na Dolním náměstí. Jsme jedním ze čtyř nebo pěti míst v republice, kde jsou klapky vystavené, než se pak v létě na festivalu draží. 

Vy jste velká srdcařka a když o tomhle prostoru mluvíte, je znát, že je to váš splněný sen. Ale taky jste říkala, že rodina si občas ťuká na čelo…
(smích) To ano. Nebudu to zastírat, nejsme ani na kladné nule, pohybujeme se v červených číslech a investuji do toho své prostředky. Ale těší mě to. Dělám to ráda a budu to dělat, dokud to bude potřeba.