Letošní rok sice ještě neskončil, zajímavé statistiky se však začínají objevovat už nyní. S jednou z nich přicházejí zaměstnanci Úřadů práce. Po celé republice se totiž poslední dobou množí případy, kdy jsou úředníci za přepážkami hrubě napadáni. Ne vždy jen slovně. Situace se s příchodem vánočních svátků, stresem a nervozitou, které vydatně podporuje všudypřítomná reklama, nijak nelepší. Spíše naopak.

Během jedenácti měsíců letošního roku zaznamenali zaměstnanci Úřadů práce po celé republice čtrnáct fyzických napadení a stovky verbálních útoků. Mezi hlavní důvody, které vedou některé z klientů k napadání pracovníků, patří nespokojenost s výplatním termínem, rychlostí zpracování žádosti a výplaty dávek, s jejich výší či její nevyplacení v hotovosti. Nepřiznání dávky či podpory v nezaměstnanosti, vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. "Bouchání do stolu, kopání do židlí a prásknutí dveřmi jsou téměř na denním pořádku na všech kontaktních pracovištích Úřadu práce České republiky. Nervozita klientů stoupá i v souvislosti s jejich špatnou ekonomickou situací. Spolupráce s nimi pak není nijak jednoduchá," upozorňuje generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková.

Čím dál častěji se však k podrážděnosti přidávají i alkohol a drogy. Nejčastějšími terči slovního a fyzického napadání ze strany klientů jsou pracovníci, vydávající dávky hmotné nouze. K útokům však dochází i jinde. Z devětadevadesáti procent působí na těchto postech ženy. "Tito lidé tvoří naštěstí menšinu našich klientů, ale jejich agresivita negativně působí na ostatní… Řada jiných klientů, například maminky s malými dětmi, pak mají strach na úřad přijít," popisuje Bílková, která si velmi pochvaluje spolupráci policie v těchto případech: "Jsem velmi ráda, že spolupráce s městskou a republikovou policií v tomto ohledu opravdu funguje. Průměrná doba příjezdu policistů po nahlášení incidentu se pohybuje mezi 5 až 10 minutami. Většinou jej vyřeší slovní domluvou. Pokud je klient hodně agresivní, odvedou si ho na služebnu. V některých případech jsme už ale museli podat i trestní oznámení." Takovýchto příkladů z praxe je mnoho.

"Jeden klient opakovaně písemně i ústně vyhrožuje téměř všem pracovnicím úseku hmotné nouze, včetně vedoucí oddělení a ředitelky kontaktního pracoviště. Jednání klienta bylo pro úřednici, která ho měla na starosti, natolik dlouhodobě stresující, že s ním nakonec musela jednat každý měsíc jiná pracovnice. Dotyčný opakovaně a nevybíravě útočí a vyhrožuje likvidací každé z nich. Ženy jsou tak neustále vystaveny stresu v podobě nadávek. Dozvídají se, že nemají dostatek soucitu s člověkem a jsou spolčené s fašistickými komandy, která ho chtějí zlikvidovat. Další podrobnosti jsou už nepublikovatelné," popisuje Bílková.

Výrazy typu: "Nic ti nepřinesu, sežeň si to sama, ty seš tady pro mě!", "Okamžitě mi dej peníze, ty máš co žrát, moje děti ne, rakovinu na tebe, ty si tady sedíš v teple!", "Tak nežer a něco dělej!", "Kde mám složenku s penězi?! Jsou to moje peníze! Okamžitě mi ji dej, nebo si jdu stěžovat!" Patří ještě k těm decentnějším. Přestože povinností úředníka je jednat v úctě ke klientovi, být milý, vstřícný a ochotný, v současné době zároveň neexistuje žádná účinná obrana proti zcela nepřípustnému jednání ze strany agresorů.
Přestože většinu útoků na zaměstnance ÚP ČR tvoří „jen“ slovní napadení, může úřednicím takové chování způsobovat těžkou psychickou újmu. Nemluvě o stresu, pocitu ponížení, a opodstatněných obavách z napadení mimo úřad.

Mluvčí úřadu Kateřina Beránková líčí na závěr případ klienta, který pravidelně dvakrát denně kopal a bouchal do dveří, sprostě nadával a dokonce vyhrožoval zabitím se slovy, že už jednou za vraždu seděl, tak si to klidně odsedí znovu.