Házenkářky DHK ZORA Olomouc vybojovaly o víkendu v Ostravě v sérii se Sokolem Poruba bronzové medaile v českém play-off házenkářské nejvyšší soutěže. Hanačky tak získaly medaili po sedmi letech. Trenér Zory Jan Bělka medailí ukončil pětileté působení u týmu žen. Hráčky se s ním rozloučily tím nejlepším způsobem. "Vážím si toho bronzu hrozně moc, hlavně i proto, co mi říkaly hráčky po utkání. Že to chtěly vyhrát kvůli mně, aby se se mnou pěkně rozloučily, což mě samozřejmě moc potěšilo," říkal v rozhovoru pro OLOMOUC.CZ dnes již bývalý kouč Zory Jan Bělka.

DHK ZORA Olomouc 2016/2017. Trenér Jan Bělka v prostřední řadě vpravo. Foto: www.dhkzoraolomouc.cz

Trenére, o víkendu jste vybojovali pro Zoru medaili po sedmi letech. Jaká byla cesta k bronzu a jak si tohoto úspěchu vážíte?
Vážím si toho hrozně moc, hlavně i proto, co mi říkaly hráčky po utkání. Že to chtěly vyhrát kvůli mně, aby se se mnou pěkně rozloučily, což mě samozřejmě moc potěšilo. Ty příčiny nejsou ve dnech či týdnech, ale v měsících a rocích. Protože ty výkony v play-off a v boji o bronz se vytvářely roky, co jsem u týmu působil. Některé hráčky tam byly od začátku, některé odešly, nové zase přišly. Ale není to jen moje práce, ale i mých bývalých asistentů Lucky Fabíkové a Vladana Táborského, kteří u týmu působili, a taky celého realizačního týmu a všech, kteří nám pomáhali.

Už jste zmínil, že u družstva končíte a vědělo se to dopředu. Mohlo to týmu i pomoci? Sám jste zmínil, že vám svěřenkyně říkaly, že chtěly medaili pro vás urvat.
To, jak jsme to měli nastavené, že po sezoně končíme, mohlo asi v tom posledním utkání k té motivaci výrazně pomoci. Je to různé, trenér od trenéra, někdy je to pozitivní, jindy negativní, ale nám to asi pomohlo.

Po nevydařeném výkonu v základní části a porážce od Trenčína se probíralo, že týmu chybí výrazný lídr na hřišti, který by v pravý čas mužstvo potáhl, zvedl by ten prapor. Objevil se někdo takový v play-off? Nebo vidíte takovou hráčku v kádru do budoucna?
Toho týmlídra zatím mančaft nemá, i přesto, že se povedl bronzový úspěch. Byl tam spíše ten týmový duch. Některým se dařilo více, některým méně a střídalo se to. Máme v kabině jednu, dvě hráčky, která tam dělají srandičky a drží tam dobrou atmosféru, což je taky velmi důležité. Je ale určitě možné, že z některých hráček by lídr, který by to táhl i na palubovce, mohl vyrůst. Ale chce to ještě čas.

Pokřik před utkáním. Družstvo Zory před jedním z duelů předcházejícího ročníku. Foto: Archiv

V kádru Zory je stále hodně mladých hráček, které sbíraly medaile v dorosteneckém věku. Jaké jsou možnosti tohoto týmu?
Důležité je, že tento tým pořád zůstává relativně pohromadě, vždy odejde jedna či dvě hráčky a stejný počet přijde a stejné to bude i letos. Neznamená to automaticky, že by příští rok měl hrát hned finále. I vedení k tomu přistoupí rozumně, zase nastaví cíl na play-off a uvidíme, zda se zadaří, to je priorita Zory, uhrát vyřazovací boje. Uvidíme, kam to posune nový trenér, věřím, že někam dál. Já si myslím, že je dobře, že už od týmu odcházím, protože jsem tam byl už pět let. Chce to změnu, nové impulsy, cvičení, která holky posunou herně. Tým je mladý, oproti jiným družstvům, takže má svůj vrchol ještě před sebou.

Konec u týmu jste se svým realizačním týmem avizovali. Byly i jiné důvody, než zmiňovaná délka působení u družstva?
Ne, já už jsem to cítil po loňské sezoně, že už je to maximálně na rok, že už musí dojít ke změně. Většinou se vymění celý tým nebo trenér, což je jednodušší. Byl jsem i v interlize nejdéle sloužícím trenérem, už jsem byl v soutěži takovým inventářem (smích). Sám si potřebuji takto od vrcholové házené odpočinout.

Takže na klubové úrovni si dáte pauzu. A co reprezentace, zůstáváte asistentem trenéra Bašného u A-týmu žen?
Ano, je to tak, u žádného klubového týmu působit nebudu, v Zoře budu občas určitě vypomáhat s tréninky, metodikou, sportovními věcmi. U reprezentace zůstávám, to je pro mě velká čest.

Reprezentaci nyní čeká kvalifikace o MS, dvojduel s Tureckem. Jaké jsou šance na postup?
Velké, v losu jsme měli štěstí, ale nesmíme soupeře podcenit, nerad bych zažil překvapení v opačném směru. Máme velkou šanci to vybojovat, ale lehké to samozřejmě s Turkyněmi nebude.

Co říkáte na úspěch jedné z reprezentantek a odchovankyně olomoucké házené Michaely Hrbkové, která byla vyhlášena nejlepší hráčkou německé bundesligy?
Je to velký úspěch. Česká házená je zase více vidět. Německé týmy hrají evropské poháry, soutěž je kvalitní, házená je v Německu v popularitě hned za fotbalem a někde i před ním, je to pro Míšu velká čest a pro celou českou házenou a vlastně i Zoru Olomouc, kde začínala.

---

Nejde hrát celou sezonu na sedm hráček a pro rozvoj mladých hráček jsou i tato utkání důležitá.

Jak vidíte kvalitu házenkářské interligy?
Nemyslím si, že by byla špatná, byť někteří trenéři ji kritizují. Ale já jsem rád i za utkání, která vyhráváme vysokým rozdílem. Tam si můžeme i něco vyzkoušet. Je pravdou, že když tým vyhraje o 40 gólů, to je to moc. My takové výsledky nemáme, vyhrajeme třeba o deset a v těchto utkáních si můžeme něco zkusit a hráčky ze základního kádru si můžou odpočinout. Nejde hrát celou sezonu na sedm hráček a pro rozvoj mladých hráček jsou i tato utkání důležitá.

Zoru posílily v nedávných letech hráčky ze Slovenska, které studují na Univerzitě Palackého. Jak jste s tímto modelem spokojeni a budete jej využívat i v budoucnu?
Ano, jsou to nejen nové hráčky, ale i naše olomoucká děvčata. Příchody Kapsové, Gajdošíkové i Krajčovičové týmu pomohly a to, že hráčky mohou při kariéře studovat na vysoké škole, je hlavně dobré pro ně. Člověk niky neví, jak dlouho bude hrát házenou, zda nepřijde zranění a možnost při vrcholové házené studovat hráčkám určitě pomáhá. A nemusíme nyní chodit daleko pro případy, které se bohužel staly u fotbalistů, kdy sportovec po skončení s vrcholovou kariérou má s přechodem do zaměstnání či normálního života problémy.