Ve věku čtyřiadevadesáti let zemřel v Bratislavě Antonín Škamrada. Architekt, urbanista, specialista na rekonstrukce památek, prožil většinu profesního života v Olomouci, podílel se na záchraně historického centra, rekonstrukci Hradiska i katedrály sv. Václava, navrhoval koleje Bedřicha Václavka i další stavby. Je držitelem Ceny města Olomouce. I přes vysoký věk byl aktivní, publikoval a zajímal se o rozvoj města.

Antonín Škamrada se narodil 4. prosince 1928 v Bystrovanech. Architekturu vystudoval u věhlasného profesora Bohuslava Fuchse, po studiích odešel do Olomouce do Stavoprojektu, navrhoval koleje Bedřicha Václavka i další stavby, později se ale zaměřil na rekonstrukce památkových objektů. V šedesátých letech se podílel se na asanačním plánu obnovy historického centra Olomouce, díky kterému byla zachráněna řada cenných domů. Ty se po znárodnění nacházely v dosti zbídačeném stavu. "Po zrušení soukromého vlastnictví dostala vše Domovní správa. Už v té době domy v centru města nevypadaly dobře a údržba se na nich vůbec nedělala. Ve Stavoprojektu jsme byli první, kdo se tím začal komplexně zabývat. Zpracovali jsme takzvaný asanační plán a upozornili jsme na akutní případy. Některé se podařilo opravit. Ale záchrana celkového dědictví se nedala s pár řemeslníky městského stavebního podniku realizovat..." vzpomínal v roce 2016.

Později začal působit v Útvaru hlavního architekta. V osmdesátých a devadesátých letech se podílel na generální rekonstrukci Klášterního Hradiska, což osobně považoval za jeden ze svých největších počinů. Rekonstrukce začala ještě za totality a Škamrada vzpomínal, jak se musel potýkat s režimními kádry: "Na porady jezdil i nejvyšší architekt Číla. Když došlo na barevnost Hradiska, prohlásil: 'No baroko přece bude červený! Máme to tak v Roudnici, v Praze…' Samozřejmě, že jsem nesouhlasil! Oponoval jsem tím, že Morava má daleko blíž k Rakousku a rakouské kláštery jsou žluté. Sám jsem je viděl.  Nakonec tedy okr zvítězil..."