Reklama

Pondělí 15. října 2018, svátek má Tereza, venku je 18.7 °C

Zemřel Libor Vojkůvka

Zprávy z regionu

22.9.2018

Autor: Jan Procházka

Ve věku 71 let zemřel včera v noci známý malíř Libor Vojkůvka. Svérázná osobnost, bouřlivák, bohém, ale také vášnivý cestovatel, entomolog a sběratel všeho možného. Už za života legenda. Člověk, na kterého se nezapomene.

Libor Vojkůvka se narodil 23. července 1947 v Rychlově, což je část Bystřice pod Hostýnem. Vystavoval od poloviny sedmdesátých let, po revoluci se stal známou osobností a brzy se zařadil mezi špičku. Velmi oblíbenými se staly jeho plakáty a pohlednice.

Tato fotka je ze zimy roku 2012. Pochází z Vojkůvkovy druhé svatby. Po obřadu se ztichlými chodbami olomoucké radnice neslo Mistrovo veselé jódlování. A venku začala oslava. "Já se právě oženil, dáš si se mnou panáka?" ptal se kolemjdoucích. Byl plný elánu a chuti do života. A v rozhovoru, který jsem s ním tehdy udělal, odpověděl na otázku, zda čtyřicetiletý rozdíl nevadí: "Tak to bych vzpomněl jiného velikána - Rubense. Ten měl taky mladší ženu a jak potom maloval! A mně to lidi pořád říkají, že v poslední době maluju čím dál líp. Kéž to vydrží!" Manželství sice nevydrželo, ale krásné obrazy maloval stále.

Foto: Jan Procházka

Přestože žil a tvořil ve Šternberku, patřil Libor Vojkůvka k Olomouci. Tady pořádal své legendární výstavy v galerii přítele Jiřího Skácelíka, tady se často zjevoval a pokaždé jakoby se kolem něj vznášela aura. Byl silnou osobností, a co si myslel, to okamžitě říkal. Věčné dítě, chtělo by se říct. A právě taková byla jeho tvorba: naivní, plná barev a inspirací z celého světa, který projel křížem krážem. Vojkůvkovy obrazy byly jedinečné jako on sám, právem svého autora proslavily. Žil bouřlivě a po svém. Jaromír Nohavica v roce 1992 zasadil postavu malíře Vojkůvky do své písně Sudvěj. I po letech je silnější než tucet medailonů:

V podloubí šternberského hradu u stěny je lavice
sedám si na ni a malíř přináší mi kávu
a v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice
Bůh na něm snídá borůvky a zrzavou má hlavu

Není ta káva příliš silná? ptá se jeho paní
Ach kdyby manžel nebyl blázen tak jsme dávno bohatí
a malíř Libor směje se a nade mnou se sklání
Co jednou namaluješ to se neztratí
co namaluješ to se neztratí

Libor Vojkůvka zemřel o půlnoci. Bojoval se zákeřnou nemocí a nemohl vyhrát. Ale co namaloval, to se neztratí. Zůstane tu a kolem každého obrazu, každého plakátu, každé ilustrace se bude stále vznášet jeho aura.