Vídeňská skupina Wespe (Vosa) se od včerejšího podvečera prezentuje v olomoucké Galerii Patro. Pokud „vosu“ vnímáte jen jako nepříjemný létající a nebezpečně bodavý hmyz, tak vězte, že ta „rakouská“ je volným uměleckým sdružením malířů, grafiků a fotografů, kteří již léta figurují na vídeňské výtvarné scéně. Navíc pány Swobodu a Wittmana už olomoucká veřejnost zná z výstav Kunstkreis 21.

Při představování se sluší začít dámou, takže:
Umělkyně Monika Frank velmi nápaditě pracuje s různými výtvarnými materiály a předměty, které se jí v každodenním životě naskytnou. Využívá jejich tvarových a materiálových struktur a hledá tak stopy lidské činnosti, které patří ke každodennímu životu velkoměsta. Její obrazy se vyznačují podmanivou barevností a zvláštní městskou symbolikou.
A jak jsou na tom pánové?
Práce Ericha Freye charakterizuje úspornost výrazu a suverénní technické podání. Kombinuje grafické techniky s malbou. Základem jeho kompozic jsou geometrické struktury.
Základní inspirací Herberta Langmüllera je historie. Jeho práce mají výrazně konceptuální charakter. Autor využívá historických podkladů, nejvíce starých fotografií a archiválií, které různým způsobem upravuje a přetváří. Inspiruje se starými kulturami. Podle toho, jak bylo u jeho děl při vernisáži živo, lze usuzovat, že Mayové, Keltové a Egypťané okouzlili nejen jeho.
To ale neznamená, že by přítomné nezaujaly obrazové cykly Rudolfa Swobody. Jde o malíře a tvůrce, který vytváří své objekty z různých materiálů - kůže, plechu, papíru, ale také z kávy, papriky nebo cigaretového popele. Swoboda je neúnavným hledačem nekonečných možností zvýtvarnění čehokoliv.
Obrazy Waltera Wittmana se zase vyznačují radikální a kontrastní barevností. Malíř pracuje způsobem jakéhosi „vrstvení“ základní osnovy. Tu v průběhu práce různě překrývá, doplňuje nebo redukuje tak, aby dosáhl jasně definovaného výrazu.
Více zajímavostí o výstavě i autorech byste se určitě dozvěděli od dr. Hastíka, který výstavu zorganizoval a uvedl, ale mně se plánovaný rozhovor bohužel v úterní podvečer udělat nepodařilo... Olomouc je někdy „uměníplná“, a tak kulturní veřejnost včetně vzácných hostů z Unie (evropské) z Patra pozvolně, během několika minut přešla na zahájení výstavy do další známé Galerie G, kde se představují Berlíňané. PS: Někteří maximalisté mezi tím stihli i vernisáž Renáty Drábkové v Caesarovi, ale o obou zmíněných výstavách se dočtete více v jiné reportáži.