Před tisíci lety jsme si je ochočili, naučili je žít v naší blízkosti a vyšlechtili k obrazu svému. Dnes před nimi na římsy instalujeme bodce a nazýváme je létajícími krysami. Nová autorská inscenace Bacha, holub! v režii Viktorie Vášové otevírá téma komplikovaného soužití lidí a zvířat ve veřejném prostoru. V hereckém duetu Sáry Vosobové a Milady Vyhnálkové se střetává ptačí perspektiva s groteskními momenty z komunální politiky i otázkami domova a vykořenění. Premiéra se uskuteční 20. listopadu v 18:30 v Divadle nacucky!.

Soužití člověka a holuba trvá tisíce let. Dnešní městští holubi jsou potomky domestikovaných holubů skalních, které lidé po staletí chovali pro maso, využívali k přenášení zpráv a šlechtili do nejrůznějších podob. Jejich divocí předci přirozeně hnízdili na skalních římsách a ve výklencích, které jim dnes nahrazují městské fasády, střechy a další stavby. A přestože je člověk ke svým původním účelům již nepotřebuje, holubi ve městech zůstali. Prostor, který s námi sdílejí, jim však stále častěji znepřístupňujeme.

"Do měst jsme si holuby sami přivedli a po staletí je chovali a využívali. Dnes se je z míst, kde žijí, snažíme vytlačit. Zajímá nás moment, kdy se živý tvor snaží někde usadit, vrací se na místo, které zná jako domov, ale zjišťuje, že už nemá kam. Právě v téhle nemožnosti někde spočinout se příběh městských ptáků začíná nenápadně dotýkat širšího pocitu vykořenění či bezdomovectví," přibližuje východiska inscenace režisérka Viktorie Vášová.

Od zasedání radnice po ptačí perspektivu

Inscenace stojí na neustálé proměně měřítka, perspektiv i charakterů. Herečky Sára Vosobová a Milada Vyhnálková plynule přecházejí mezi světem zvířat a lidí – od každodenního života samotných ptáků až po debaty v komunální politice, kde otázku soužití záhy vytlačuje hledání způsobů, jak se holubů ve městech zbavit.

Právě tuto proměnu optiky z celku na detail rozvíjí scénografie Terezy Havlové, která si s nadsázkou a smyslem pro humor pohrává se stylizací. Herečky na jevišti z větviček stavějí hnízda, kvůli všudypřítomným zábranám je však vzápětí boří a přenášejí jinam, zatímco důvěrně známé prostředí kolem nich nabývá zcela jiných proporcí. Obyčejný igelitový sáček nebo plastový kelímek v nadživotní velikosti převracejí zažité měřítko ulice a umožňují nahlédnout svět očima malého tvora – chvíli z pohledu osamělého jedince, chvíli z odstupu celého hejna.

Mezi oběma světy se přelévají i kostýmy. Prostřednictvím holubích masek a civilních oděvů se obě aktérky stávají jak samotnými opeřenci, tak konkrétními lidmi, kteří do jejich života zasahují. Hravost a vtip postupně ustupují syrové realitě. Inscenace sleduje celou škálu lidského boje s holuby: od nenápadných bodců na římsách přes plošné odchyty až po jejich systematickou likvidaci plynem. Inscenace tak otevírá zásadní společenské téma: Komu vlastně patří veřejný prostor a kdo rozhoduje o tom, kdo v něm má právo zůstat?

Více informací o titulu a předprodej vstupenek naleznete na webu divadlo.nacucky.cz.