Letošní 10. výročí úmrtí akad. malíře Vlastimila Kozáka si v sobotu 9. června připomene Andělská Hora na Bruntálsku, kde přerovský umělec trávil poslední léta svého života a kde se naplnil jeho osud. V Andělské Hoře žil u své dcery Dagmar Keilingové a část svého díla odkázal Andělské Hoře, kde vznikla stálá expozice malířova tvorby.

Vlastimil Kozák je vzpomínán jako osobnost, jež byla cele oddána ušlechtilým zájmům, tj, zájmům o umění a přírodu, osobnost, jež bohatství vlastního života viděla v možnosti svět a lidi obdarovávat, nikoli bohatství shromažďovat. Vlastimil Kozák byl svou povahou a vztahem ke světu a společnosti altruista, tedy člověk, který nadřazoval prospěch druhých nad zájmy vlastní. Malíř Kozák byl skutečným opakem egoisty, a to bez ohledu na proměnné klima doby, v níž prožil svůj plodný život. Sílu k tak nezištnému cíli čerpal z úcty klidem, z úcty, kterou lze bez nadsázky označit na lásku k bližnímu. Vlastimil Kozák vnímal tento svůj postoj jako cíl a smysl lidské morálky.

Od úmrtí akad. malíře Vlastimila Kozáka uplynulo deset let. Při smutečním obřadu v kostele ve Světlé Hoře bylo konstatováno, že byl vnímán jako nestor výtvarných umělců Olomoucka, že byl umělcem, kterého si vážila celá Morava. Po deseti letech můžeme dodat, že jeho dílo je stále živé a že se těší zájmu i respektu.

Vlastimil Kozák byl vynikající krajinář, malíř sugestivních květinových zátiší, znalec světové květeny, skalničkář a uznávaný ornitolog. Byl člověkem renesančního typu; psal básně, črty a vzpomínky. Zůstavil nám nejen mnoho obrazů, kreseb a studií, ale i nekonečné množství poznatků, objevných postřehů a myšlenek. Věčná škoda, že část jeho díla a odkazu zničila krátce před mistrovým úmrtím tehdejší povodeň.

Každé setkání s Vlastimilem Kozákem bylo inspirující. Byl člověkem s neobyčejně rozvinutým intelektem, s obrovskou pamětí a vyhraněným morálním kodexem.
Život Vlastimila Kozáka byl složen z krátkého bedihošťského prologu, z dlouhého přerovského zrání i dozrávání a ze závěrečného andělskohorského epilogu. Bedihošť malíře zakotvil na Hané, v jejích specifických krásách, vymezil hranice domova, definoval jeho vůni i podobu. Přerov, kam se brzy s rodiči přestěhoval, se stal místem jeho tvorby, místem, kde bude navždy připomínána jeho ušlechtilá osobnost. Přerov byl umělcovým přístavem, z něhož vyplouval na všechny strany těšit se moravskou krajinou, mírnými zvlněnými poli a stráněmi. Obdivoval její roční i denní proměny, intuitivně však preferoval její jarní podobu. Vlastimil Kozák byl ctitelem počátků, prvních krůčků, jarního tání, ptačích hnízd a skorého probouzení. To souviselo s jeho pracovitostí a činorodostí.

Na uměleckou dráhu se vydal, jakmile mu to život umožnil. Žel do prvního rozběhu se mu postavila válka, takže teprve po ní musel mnohé dohánět. Ani když v poválečných letech dokončil pod vedením prof. Otakara Nejedlého Akademii výtvarných umění, nebyl mu osud jen nakloněn. Největší inspirací se mu stal rodný kraj. Prochodil a projezdil ho křížemkrážem a vypodobnil ho ve stovkách obrazů. Ty měly téměř vždy široký rádius a měly tvar velkolepého průzoru. To proto, že Vlastimil Kozák při malbě v plenéru vnímal krajinu v netradičním rozpětí. Umělec vždycky maloval s láskou, s respektem k dílu „božímu“ a s uměleckou pokorou. Jeho přerovský dům s ateliérem byl místem radostného života. Žil a tvořil v něm až do svých pětaosmdesáti let.
Teprve když ho síly opustily, přestěhoval se ke své dceři zde u Vás, v Andělské Hoře, kde se naplnil jeho osud. Tento života běh také zapříčinil, že Andělská Hora se může pochlubit jednou z významných sbírek Kozákova díla. Její význam ještě poroste.
Vzpomínkové setkání se uskuteční v Andělské Hoře v sobotu 9. června a bude zahájeno v 16 hodin. Kromě vzpomínkového projevu vyslechnou přítomní Kozákovy básně a koncertní vystoupení Vrbenského pěveckého sboru pod vedením Mgr. Leoše Sekaniny. Zajímavá nepochybně bude i fotodokumentace z života umělce a dochované písemnosti.