Basketbalisté Olomouce v pátek prohráli ve šlágru kola 1. ligy s Královskými Sokoly z Hradce Králové. Hosté nakonec odjeli s výhrou 83:78, Olomouc přitom tři minuty před koncem ještě o pět bodů vedla. Závěr olomoučtí basketbalisté nezvládli, ale jejich kouč Vlado Paunovič se na svůj tým nezlobil. "Dost z nich ještě nemá zkušenosti, jsou mladí, chtěli to vyřešit jednoduše nebo trojkou. Nemůžu se na ně zlobit, chtěli vyhrát stejně jako já či diváci," řekl trenér Olomouce, který v rozhovoru zmiňuje, jak do Olomouce přivedl bosenského pivota Valentina Pavloviče.

Trenére, jak byste zhodnotil páteční šlágr první ligy mezi vedoucím Hradcem Králové a druhou, vaší Olomoucí?
Škoda, že jsme nevyhráli, za výkon ve druhé půli, za to nasazení jsme si vyhrát zasloužili, ale je pravda, že to bylo jen dvacet minut.

Co rozhodlo v závěru pro Hradec?
Závěr jsme trochu nezvládli psychicky, tři minuty před koncem jsme vedli o pět bodů. Což mě mrzí, trochu jsme se dívali na rozhodčí než na svoji hru. Ale jinak jsem byl spokojen, byl to kvalitní zápas, mrzí mě, že jsme to nevyhráli, protože kluci do toho dali ve druhé půli vše a chci je za to pochválit.

A co ta první půle, co se v ní nedařilo?
První poločas byl z naší strany nepovedený. Nedodržovali jsme některé taktické pokyny, ale i tak jsme dokázali zůstat v zápase na přijatelném rozdílu sedmi bodů, což bylo pro vývoj utkání důležité.

Jak jste byl spokojen s obranou a útokem?
Útok nebyl špatný, ale obrana hlavně v první půli nefungovala podle mých představ. Něco jsme tam zkoušeli, protože největší nebezpečí Sokolů bylo z pod koše. Kiršbaum i Majerík mají 115 kg a 210 cm, což je jejich velká síla. V první půli to moc nešlo, pak jsme zápas otočili a ztratili v závěru, znovu si uvědomuji, jak moc mě to mrzí.

Prohráli jste bitvu o první místo. Co to znamená pro vývoj 1. ligy a jaké jsou vaše ambice v ní?
Chceme vyhrát každý zápas. Kdybychom pořád hráli o první místo, tak by to bylo skvělé. První čtyřka je náš cíl, nicméně kdybychom se drželi na čele, bylo by to samozřejmě výborné.

Pojďme ještě k zápasu s Hradcem. V závěru to vypadalo na to, že vaši hráči po pár úspěšných pokusech z dálky věřili, že to tam bude padat stále a přestali hrát kolektivně. Bylo tomu tak?
Samozřejmě. Ještě v oddechovém čase jsem na to hráče upozorňoval, aby si půjčili míč, aby měli prostor pro střelbu, musí to pochopit. Několik z nich ještě nemá zkušenosti, jsou mladí, chtěli to vyřešit jednoduše nebo trojkou. Nemůžu se na ně zlobit, chtěli vyhrát stejně jako já či diváci.

Ve třetí části jste srovnali i díky zlepšenému doskoku, ale ten byl jinak v režii Sokolů po celý zápas...
Prohráli jsme na dvě věci. Na doskok a šestky. Nedali jsme snad deset trestných hodů. Soupeř doskočil mnohem více, než jsme si představovali. (Poměr doskočených míčů byl 45 - 25 pro Hradec Králové, pozn. red.). I v tom závěru si dokázali střelu doskočit.

V prvním domácím duelu se představil pivot Valentino Pavlovič. Představte, prosím, divákům Olomouce posilu z Bosny a Hercegoviny.
Je to mladý kluk, je mu jedenadvacet let. Musí u nás ještě do hry zapadnout. Ale je hodně šikovný, učenlivý a pracovitý, hrával v Chorvatsku a Bosně. Má českou přítelkyni a bydlí v Brně, se mnou dojíždí každý den na tréninky. Čtyři měsíce nehrál, musí se do toho dostat. Je to pro nás výhoda mít dalšího pivota 206 cm vysokého, který pomůže ze začátku hlavně v obraně a až se do toho dostane, tak i v útoku.