Ve světě umění a kultury velmi citlivě vnímáme i hodnoty nevyslovitelné, především klima, jež se k určité události jako společenskému dění vážou. K výstavě Victora Vasarelyho v Muzeu umění Olomouc, která byla avizována i na autobusech od letošního léta a jež byla charakterizována jako nejvýznamnější výtvarná instalace roku 2007, se dalo usuzovat, že se nebude moci obejít bez oficialit, vážnosti a důstojnosti.

Všeho toho si návštěvníci vernisáže ve čtvrtek 15. listopadu všimnout mohli, ale nepochybně si uvědomili citlivou přiměřenost jmenovaných stránek výtvarné slavnosti, o níž bylo dbáno „režiséry“ večera tak, aby nezanikla hravá a kouzelná laskavost, jež z díla Viktora Vasarelyho dodnes vyzařuje. Trojlodí v Muzeu moderního umění v Olomouci se proměnilo téměř na čtvrt roku ve výstavní síň, v níž se s předstihem ověřuje perspektivní záměr vybudovat v Olomouci Středoevropské umělecké fórum.

Slavnostní vernisáž se vyznačovala kultivovaností a patřičným kulturním rozměrem. Zahájil ji ředitel Muzea umění v Olomouci Prof. PhDr. Pavel Zatloukal, v hudební části večera koncertoval na cembalo Vít Bébar. Velmi citlivě přednesl Bachovu transponovanou Sonátu a moll. Za českou stranu promluvil k výstavě náměstek hejtmana Olomouckého kraje Ing. Pavel Horák. Ten ocenil význam uměleckých kontaktů ve středoevropském prostoru i pohotovost Muzea umění, která přispívá k významu Olomouckého kraje i jeho krajské metropole.

Poté se ujali slova vzácní zahraniční hosté. První promluvil maďarský velvyslanec v České republice István Szabó, který ocenil skutečnost, že prezentace Vasarelyho díla se ujalo právě Muzeum umění v Olomouci, jež dokázalo vytvořit ze zapůjčených děl výstavu, která dokáže oslovit početnou českou veřejnost a přispět k vnímání střední Evropy jako specifické umělecké domény, v níž nezanikne ani maďarská, ani česká avantgarda. Projev maďarského velvyslance Istvána Szabó byl přijat s pochopením a porozuměním. Zásadní projev k výstavě pronesl Jozsef Sárkány, ředitel Janus Pannonius Múzea v Pécsi. Ve svém zasvěceném vystoupení poukázal na výtečnou spolupráci obou muzeí i na mimořádné výsledky, jež se ze spolupráce zrodily. Ředitel Sárkány neopomněl připomenout všechny pracovníky olomouckého muzea, kteří se o mimořádnou úroveň instalace zasloužili.

V závěru oficiální části vernisáže vystoupil vnuk malíře Vasarelyho Pierre Vasarelly. Jeho projev byl citlivě koncipován a z jeho slov byla zřejmá nejen hrdost na „umělecké tradice rodu“, ale i velká důvěra v budoucnost kontaktů v oblasti evropské kultury a umění. Projev Pierra Vasarelyho překládala do češtiny jeho paní. Úroveň všech překladů byla pohotová a přesná, což velmi přispělo ke zdaru večera.

Neformální část vernisáže byla vyplněna prohlídkou bohaté expozice i vzájemným sdílením všeobecné spokojenosti z úspěšné spolupráce olomouckého Muzea umění se zahraničními partnery. Vernisáž potvrdila, že očekávaného ohlasu prezentace Victora Vasarelyho bylo dosaženo a výstavní finále roku 2007 je možno považovat za výhru zřejmě nejvýznamnější kulturní instituce v Olomouci.