Třetí událostí v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby bylo vystoupení slovenského kytaristy Karola Samuelčíka, které se uskutečnilo 29. září 2025 v olomouckém Červeném kostele. Posluchači vyslechli výjimečně koncipovaný program sestavený výhradně z děl Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v prostorách s akustikou mimořádně vhodnou pro sólový nástroj. Jemné kytarové tóny v harmonii s charakterem prostoru vytvořily intimní atmosféru, která podpořila detailní vyznění každé skladby.

Program složený z Loutnové suity g moll (BWV 995), Ciaccony z partity č. 2 d moll (BWV 1004) a Loutnové suity e moll (BWV 996) představuje výjimečně náročný a zároveň hluboce inspirativní celek – jak po stránce technické, tak výrazové. Interpret musí zvládnout přechody mezi různými náladami: od intimních, meditativních pasáží až po dramatické, kontrapunktické pasáže Ciaccony. Karol Samuelčík k tomuto repertoáru přistoupil citlivě a zohlednil barokní výraz. Jeho hra se vyznačovala jemnou artikulací, stylovou agogikou a promyšlenou dynamikou, která podtrhla charakter jednotlivých skladeb.

Samotný Samuelčíkův projekt Bach: A New Resonance má za cíl zprostředkovat nový zvukový rozměr prostřednictvím aranžmá pro kytaru. Jako interpret dokázal nejen převést hudbu původně určenou pro loutnu či housle na kytaru – v jeho případě i na sedmistrunnou – ale i zprostředkovat barokní estetiku novým zvukovým jazykem. Právě zde Samuelčík prokazuje své interpretační kvality - precizní artikulací, kultivovaný tón a jemně odstíněnou dynamiku. Přizpůsobení sedmistrunné kytaře umožnilo zachování původních basových linek, které šestistrunná kytara nedovoluje. Využití tohoto speciálního nástroje, dovoluje větší rozsah a také plnější výraz bez nutnosti ústupků.  

Jeho výkon je výsledkem hlubokého porozumění Bachovu stylu a jeho schopnosti vytvořit intimní sdělení, zachytit vášeň i výpovědní hodnotu všech částí. V kombinaci těchto tří skladeb – od úvodního Präludia – Trés Vite po dramatický oblouk Ciaccony až po závěrečnou Suitu – tak vzniká dramaturgicky pevný celek. Ve všech částech byl jeho přednes vyvážený, technicky brilantní a emocionálně nabitý. V loutnových skladbách dokázal Samuelčík využít kontrastu. Rozezněl pomalé části a dopřál jim potřebnou jemnost a klid. O to ostřeji pak dal vyniknout především závěrečným gigám, tak jak to nástroj dovoluje.  

Karol Samuelčík se v rámci projektu Bach: A New Resonance představil jako interpretačně vyzrálý umělec s vytříbeným smyslem pro stylovou autenticitu barokního repertoáru. Jeho pojetí děl Johanna Sebastiana Bacha bylo založeno na citlivém balancování mezi historickou poučeností a soudobou interpretační invencí. Výsledkem byla přesvědčivá syntéza, která respektovala estetické ideály barokní hudby a zároveň nabídla svěží, osobitý výklad. V jeho podání dostala Bachova hudba nový nádech – moderní, avšak s hlubokým respektem k historickému kontextu. Výsledkem byl kulturní zážitek, který oslovil svou hloubkou, elegancí i interpretační upřímností.