Antonín Kroča je a byl příliš osobitý, aby jeho dílo nevyčnívalo jako maják v kontextu soudové tvorby poslední třetiny XX. věku a doby následné. Jeho tvůrčí odvaha i smělost neuhlazeně promlouvat o světě, o lidech i o životě jej postavila na pomyslný piedestal, jenž mnoha strážcům ideologické čistoty nejednou posloužil jako pranýř. V obecné mluvě se takovému postavení říká „rozporné“.a tvorbě „provokativní“. Tleskat tomu nebývá oficiálně v dobách vynuceného řádu a systému „hodnot“ dovoleno.

Antonín Kroča je v současném výtvarném dění, kdy je možné všechno, ale na vlastní riziko, vnímán jako osobitý „fenomén“, k němuž se štěstí neobrátilo zády právě proto, že nebyl v minulosti ničemu poplatný. Oceněním je výrazná popularita mezi výtvarně orientovanou veřejnosti a nebývalý zájem v odborných kruzích, což vede k tomu, že bez Antonína Kroči se neobejde žádný slovník výtvarných umělců či žádná výtvarné encyklopedie, takže připomínat, že se Kroča dožívá šedesátky, že absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (1963-1967), Akademii výtvarných umění v Praze (1967-1973) a že je členem UVU ČR A SVU Mánes je téměř zbytečné. Výtvarnou veřejnost bude zajímat, že je „usazen“ ve staré rychaltické škole nedaleko Hukvald , kde tráví většinu času, kde tvoří a je častován četnými návštěvami. Tvoří v duchu expresionismu a štětcem tvoří protiváhu mýtu, že se člověku mohou kdy vyhnout pocity skepse, rezignace, melancholie, revolty, utopie, samoty... (jak poznamenala v katalogu výstavy Milada Frolcová).

Výstava Antonína Kroči ve vile Primavesi je výběrem z jeho díla. Do výstavních sálů se vešlo vše podstatné do té míry, že návštěvník získá ucelenou informaci o jeho tvorbě, o výtvarné stylu i osobitém rukopisu, ale i tématických okruzích, jimž se věnuje. Výstava návštěvníkovi umožní nahlédnout do umělcova nitra.

Vernisáž byla příjemnou společenskou událostí. K její kvalitě nepřispělo jen kultivované secesní prostředí vily rodiny Primavesiů, ale i hodnotný úvodní projev Mgr.Petra Beránka, ředitele Galerie výtvarného umění Ostrava, a vynikající koncertní vystoupení houslisty Romana Mžika a violistky Aleny Ondrišíkové, členů Janáčkovy filharmonie Ostrava, v jejichž podání zazněly v hale překrásné vily tři Madrigaly pro housle a violu Bohuslava Martinů.
Výstava je výtvarnou událostí letošního předjaří a neměla by ujít pozornosti těch, kteří se vernisáže nemohli zúčastnit.