Už čtyřicet let do Olomouce na sklonku léta míří varhanníci z celého světa, aby se tu zúčastnili prestižního festivalu a v kostele sv. Mořice si zahráli na největší varhany ve střední Evropě. Do pátého desetiletí vstoupí Mezinárodní varhanní festival ve čtvrtek vystoupením Čechoameričana Karla Paukerta. Na žádném z pětice koncertů však nebude chybět hudba Johanna Sebastiana Bacha, upozorňuje duchovní otec festivalu Antonín Schindler.

Mezinárodní varhanní festival je, pane doktore, od samého počátku spjat s Vaším jménem. Jde o jakousi niternou symbiosu, jejíž vznik vlastně předpokládal osobnost Vaše rozměru... Jak to všechno začalo?
V roce 1945 jsem se vrátil z válečného nasazení a zakotvil v Olomouci. V roli varhaníka jsem začínal v kostele P. M. Sněžné, kde působil Vojtěch Novotný, později v chrámu sv. Mořice spolu s varhaníkem Fridrichem, jehož jsem znal jako učitele hudby ještě z Opavy, kde jsem do roku 1938 před válkou žil. V Olomouci jsem od roku 1945 působil jako hudebník v orchestru Moravské filharmonie. Koncertní možnosti na varhanách mi umožnilo zřízení Vlastivědného ústavu v Olomouci, v jehož Václavkově sále byly z mého popudu a podle mého návrhujednz instalovány. Šlo o první varhany, které byly umístěny mimo sakrální prostor. Přednášky s hudební tématikou i vlastní koncerty tam byly časté a v poválečné době byly velmi hojně navštěvovány,.
Posluchačské zázemí se rozrostlo zásluhou Moravské filharmonie a jejího ředitele Jiřího Hanáka, takže jsme mohli připravit dokonce abonentní cyklus varhanních koncertů. To bylo výjimečné, myslím, že jsme byli první, kteří se s podobnou záležitostí v Československu prosadili. Oblibě se těšily i duchovní hodinky varhanní hudby, pořádané v kostele P. M. Sněžné a v Cyrilometodějském kostele v Hejčíně, ty však byly vždy spojeny s nějakým liturgickým úkonem.
Když se zlepšily finanční a politické podmínky, došlo v Olomouci k prvnímu koncertování zahraničních varhaníků. Vůbec prvním byl Holanďan Piet Post. Navštívil Olomouc při zpáteční cestě z turné do Holandska a koncertoval ve Václavkově sále Z olomouckých umělců byl nejpopulárnější houslista Miroslav Melkus, koncertní mistr MFO, se kterým jsem ve Václavkově sále několikrát koncertoval a natočil také gramodesku..

Dosud jste se nezmínil o Englerových varhanách...
Englerovy varhany byly vytvořeny věhlasných slezským stavitelem varhan. Michaelem Englerem v letech 1740-1745. Po válce měly rovných 200 let. Válečné osudy způsobily, že z Englerových nástrojů zůstaly, vlastně přesněji dochovaly se, pouze dva. Bez rekonstrukce je však jako koncertní nástroj nebylo možno použít. To bylo možné teprve po nákladné a složité rekonstrukci v letech 1959-1969 a poté, kdy pořádání festivalu zaštítilo ministerstvo kultury a umělecké garance převzal Pragokoncert Praha, popřípadě Slovkoncert Bratislava.
K tomu došlo po tragickém roce 1968 spojeném se mnohaletou sovětskou okupaci. Politická garnitura tehdy nepovažovala koncerty v kostelích za stěžejní předmět svého zájmu a spokojila se s cenzurou, popřípadě s ovlivňováním dramaturgie a výběru hostujících umělců. To trvalo rovných 20 let. Zásadně změnit koncepci festivalů se nám podařilo až po roce 1989, kdy podmínky, za nichž varhanní festival probíhal (tzn. které stanovil stát), přestaly platit. To nám dodnes umožňuje zvát umělce jen podle uměleckých kritérií, dle vlastního výběru a z kterékoli země na světě.

Vzpomenete alespoň několika slovy na první ročník festivalu v roce 1969?
Mezinárodní varhanní festivaly se konaly jako projekty Moravské filharmonie Olomouc. Prvním koncertem prvního ročníku byl naplněn Biblickými písněmi Antonína Dvořáka. Ty přednesl za mého doprovodu Zdeněk Mlčák, sólista olomoucké opery a koncertní pěvec. Varhanní festival byl spojen s enormním úspěchem. Koncertů prvního ročníku se zúčastnilo více než 10 tisíc návštěvníků, což přimělo MFO k opakování festivalu a k vytvoření každoročně se opakující tradice. Letos tedy probíhá její jubilejní 40. ročník. V samém počátku bylo rozhodnuto, že půjde o cyklus pěti koncertů s jedním domácím interpretem, dvěma varhaníky z východního bloku a dvěma ze Západu. Ustanovení bylo dodržováno až do roku 1989. Do letošního festivalu navštívilo koncerty více než čtvrt milionu posluchačů.

K jakým změnám došlo po roce 1989?
Zmíněný rok zásadně změnil koncepci festivalu. Přestaly platit šablony, což umožnilo organizátorům festivalu připravit program jen podle uměleckých kritérií. Samozřejmě bylo nutné sledovat i ekonomické zřetele, ale vstřícnost Ministerstva kultury, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce byla vždy natolik velkorysá, že bylo možno oslovovat a zvát umělce ze všech kontinentů. Tím byla příznivě ovlivněna i dramaturgie, poněvadž varhanní literatura americké a asijské provenience nám nabízela „opusy“ dosud v přímé interpretaci neslyšené. Vzhledem k tomu, že šlo vždy o koncerty v chrámu sv. Mořice, bylo třeba v dramaturgii respektovat a brát úvahu i tento fakt.

Čím je, pane profesore, letošní jubilejní festival mimořádný?
Už tím, že oslavuje 40 let svého trvání, že všechna rozdílná čtyři desetiletí přežil a existuje i nadále. Mimořádný bude i proto, že se letos podařilo ke koncertování získat nejpřednější varhanní umělce světa, tedy takové, kteří ve varhanním oboru zastupují stejný post jako kdysi Luciano Pavarotti ve zpěvu. Každý z nich je ctěn a ve světových žebříčcích je kladen na místo nejvyšší. Jejich diskografie, repertoár a jejich účinkování se koná jen na největších světových festivalech v Paříži, Novém Yorku, v Římě a jinde..
Vzhledem k jubileu rozhodla umělecká rada MFO v čele s Mgr. Vladislavem Kvapilem vydat mimo program publikaci, v níž bude podchyceno všechno, co se za 40 let konání MVF v Olomouci stalo, kdo v Olomouci účinkoval, z které země pocházel, uvedena bude celá varhanní literatura, která byla na Englerových varhanách přednesena, jak festival ovlivnil a inspiroval umělce jiných obrů k jejich tvorbě a co pod vlivem festivalu vytvořili. Dokumetovány budou práce literární, výtvarné, fotografické apod.

Dostalo se Vám titulu prezident festivalu. Jistě právem. Co byste chtěl připomenout závěrem?
Titul je v zahraničí obvyklý, proto jsem jím byl asi poctěn i já. Velmi si toho vážím.
Ohlédnutí, k němuž zásluhou www.olomouc.cz a vaším prostřednictvím dochází, nemohu uzavřít jinak, než upřímným poděkováním Moravské filharmonii Olomouc jako trvalému garantu festivalu, všem jejím ředitelům, kteří v posledních letech v MFO působili, a administrativním pracovníkům MFO. Na nich každoročně ležela bezprostřední tíha významného projektu. Za velkou podporu vděčíme Ministerstvu kultury ČSR a ČR, celému vedení kraje a jeho hejtmanům, statutárnímu městu Olomouc a jeho primátorům, Olomouckému arcibiskupství, , Pragokoncertu, četným sponzorům a návštěvníkům všech dosavadních 195 koncertů, dále Českému rozhlasu Olomouc, jeho řediteli Mgr. Pavlu Hekelovi i jeho předchůdci Mgr.Stanislavu Červenkovi, který po léta prezentoval MVF na stanici Vltava, a také pracovníkům Českého rozhlasu , kteří všechny koncerty natáčejí.
Mezi těmi, kterým patří dík, nelze opomenout ani kanovníka Mgr. Františka Hanáčka, svatomořického faráře, do jehož péče patří světoznámé varhany Michaela Englera, na jejichž ladění a technickou dokonalost řadu let dbá firma ORGAN SERVIS Ivo Roháč Olomouc. Dík patří i mojí rodině.
Věřím, že letošní jubilejní MFO se setká s mimořádným zájmem obdivuhodně početné olomoucké kulturní veřejnosti, a všechny srdečně zvu.