V pátek 12. prosince byla Miroslava Ferancová zvolena historicky první ženou v čele města. Funkce se oficiálně ujme až v lednu, místo ve vedení Olomouce jí ale není neznámé, členkou rady je už od vzniku současné koalice před třemi lety. V rozhovoru se zamýšlí nad klíčovými otázkami, z nichž celou řadu bude muset městská vláda pod jejím vedením do podzimních voleb rozlousknout. Třeba jaký bude osud tramvajové trati do Pavloviček. Ferancová připouští, že ekonomicky její zachování moc smysl nedává. A prozradila i to, že se bude v rámci hnutí ANO ucházet o pozici lídra v nadcházejících komunálních volbách. Nejdu do té funkce s vidinou, že to bude jenom na pár měsíců, říká otevřeně.

Bavíme se spolu tři dny po vašem zvolení, v pondělí. Už jste to přes víkend stihla vstřebat?
Ne. (smích) Připomíná mi to pocity po promoci. Člověk o něco dlouho usiluje, chce se posunout, a když se to konečně stane, tak mu to stále nedochází. Když jsem se stala právničkou a dostala první smlouvu na posouzení, už jsem na to sice měla „papír“ a čekala se ode mě kvalita, ale uvnitř jsem se pořád cítila spíš jako student. Bylo zvláštní, že ostatní už ke mně přistupovali jako k profesionálce, ale já to v sobě ještě neměla. Teď je to se mnou podobné. Lidé mě tak už berou, ale já mám stále tendenci se ohlížet, jestli mluví opravdu na mě. Vždycky chvíli trvá, než si na to člověk zvykne.

Tak ještě na to máte zhruba tři týdny…
To je pravda, ještě chvíli mi kamarádi mohou tykat.

V novém roce už jim to nedovolíte?
(Smích) To byla samozřejmě nadsázka. Moje ambice je taková, aby mé okolí a spolupracovníci v osobním kontaktu vůbec nepoznali, že se něco změnilo. Přijde mi směšné a neprofesionální, když někdo postoupí do funkce a okamžitě změní přístup ke všem okolo. Samozřejmě, čím je funkce vyšší, tím více je spojena s nutností zařadit trochu více autoritativnosti nebo přísnosti, protože se zvyšuje vaše odpovědnost a chcete i po ostatních serióznější přístup. Ale to je všechno. Všechny ostatní věci by měly zůstat ve stejné rovině. Doufám, že se mi to povede.

Jak dlouho jste se rozhodovala, zda nominaci na post primátorky vůbec přijmete?
Byl to delší proces. Netýkalo se to jen práce v zastupitelstvu, ale i ve straně. Když odešel můj manžel, který byl stranickým předsedou oblasti (Milan Feranec zemřel v lednu 2025, pozn. redakce), podařilo se mi v našich interních volbách získat důvěru spolustraníků, vyhrát a nastoupit na jeho místo. S tím je spojena větší odpovědnost i podíl na politických jednáních, například o tom, kdo nás bude zastupovat v parlamentu. Při těchto jednáních se řešilo, jestli to budu já, nebo někdo jiný. Já už jsem ale z Olomouce odejít nechtěla. Předtím jsem totiž strávila deset let s manželem v Praze, kam jsem šla pracovat s představou, že budeme více spolu. Což samozřejmě nakonec moc nevyšlo, protože manažerské funkce jsou prostě časově nesmírně náročné. Nakonec jsme se domluvili, a naším lídrem za Olomouc jsme zvolili Mirka Žbánka. Myslím, že to byla dobrá volba. Chce kariérně i politicky postupovat a prosadit věci, které jako primátor zjišťoval, že nefungují – například otázku rozpočtového určení daní, kde je Olomouc zrovna na hraně. Takže myšlenka, že bych mohla být primátorkou, vzešla ve chvíli, kdy jsme rozhodli o lídrovi do sněmovny. Celou kampaň jsme pak směřovali k tomu, aby on uspěl a byl připraven jeho nástupce. Ten proces trval v podstatě tři čtvrtě roku. Samozřejmě jsme jednali i s kolegy z koalice, zda je pro ně moje případná kandidatura na tento post přijatelná.

Primátor Žbánek už od začátku avizoval, že nebude chtít dělat současně poslance a primátora?
Ano. Je to dané i tím, jak k tomu jako strana přistupujeme, že nechceme, aby naši politici tyto funkce kumulovali. A on sám, když potom do Prahy do parlamentu přišel, okamžitě věděl, že to rozhodnutí bylo správné. Protože pokud tu práci chce dělat s tím nasazením a představou, co všechno by tam chtěl prosadit a dokázat, tak se to opravdu skloubit nedá.

Několikrát jste zmínila svého manžela. On se kdysi o post primátora sám ucházel. Co by vám na to řekl? Ať do toho jdete?
Určitě ano. On už ty primátorské ambice neměl od chvíle, kdy nastoupil na ministerstvo a potom šel do parlamentu, to by pro něj byl krok zpátky. Vysoká politika ho velice bavila a myslím, že v ní byl dobrý. Vždycky mě hodně podporoval, byl to feminista v pravém slova smyslu a dával ženám velkou podporu. Doufám, že by byl pyšný a rád, že jsem do toho nakonec šla.

Do voleb zbývá deset měsíců. Co je teď před vámi za největší úkoly, co by nemělo zůstat nedotažené?
Seděli jsme s koaličními partnery nad programovým prohlášením a smlouvou, abychom zjistili, co všechno jsme si vytyčili a jestli to stihneme, nebo zda máme od něčeho ustoupit. Nakonec jsme se dohodli, že se pokusíme všechny cíle dotáhnout. I kdyby to nebylo úplně do konce, tak alespoň začít. Jde třeba o získání stavebních povolení nebo podání žádostí o dotace. Všechny velké cíle se tedy budeme snažit dostat, když ne do finiše, tak alespoň do úspěšného začátku.

Vrátím se k našemu rozhovoru z jara 2023. Tehdy jste zmiňovala poměrně velký projekt: město by mělo začít samo, tedy prostřednictvím své vlastní společnosti, provozovat svou vodovodní a kanalizační síť. Doposud to pro něj dělá soukromá firma. Jak jste pokročili?
Myslím, že významně. Co se týká extravilánu, ten byl již převzat pod křídla VHS (Vodohospodářská společnost Olomouc, městská akciová společnost – pozn. redakce). Předcházela tomu velká pasportizace a digitalizace veškerých zařízení. Teď nás čeká fáze, kdy bychom v roce 2030 měli přebírat také intravilán města. Vrátí se nám to, co jsme pronajali Moravské vodárenské. Stejně jako v minulosti u extravilánu, i teď probíhá pasportizace. Zjišťuje se stav majetku, smluv i mapových podkladů, abychom v okamžiku převodu měli přesnou detailní představu, o čem se bavíme.

Je to veliký projekt a docela málo se o něm mluví…
To máte pravdu.

Předpokládám, že celý ten proces děláte kvůli tomu, že Olomouc tím výrazně ušetří. Máte už nějakou představu, jakou úsporu to městu přinese?
To zatím nemáme. Ale abych řekla pravdu, není to úplně tak, že to děláme převážně kvůli úspoře. Hlavní motivací je, abychom měli zajištěno, že všichni občané budou mít k dispozici kvalitní pitnou vodu a nebudou mít problém s odtokem odpadních vod. Proto chceme získat správu pod sebe.

Copak to nefunguje?
Netvrdím, že to Moravská vodárenská nedělá. Ale pokud nad tím máme dohled a správu sami, máme největší jistotu, že je vše udržované tak, jak má být. Myslím si, že takové strategické věci, jako jsou vodovody a kanalizace, by měly být v majetku města a měly by být městem provozovány.

Když jsme u té vody, co bazén? Jak pokročila akce na stavbu nového a co oprava toho stávajícího?
U nové pětadvacítky, která má vyrůst u akvaparku, je připravená projektová dokumentace a na jejím základě chystáme podklady pro stavební řízení. Zároveň připravujeme podklady pro žádost o dotaci od Národní sportovní agentury, pokud ji vypíše, a budeme jednat o podpoře i s krajem. Jelikož jde o zařízení pro širokou veřejnost, rádi bychom, aby bylo financováno z více zdrojů. S tím souvisí oprava padesátky, tedy stávajícího krytého bazénu. Víme, že velká oprava bude znamenat zavření bazénu, čímž by vypadly možnosti plavání pro veřejnost, sportovce i školy. Nechceme riskovat, že by třeba dva nebo tři ročníky dětí neprošly plaveckým výcvikem. Ideální situace je tedy taková, že postavíme pětadvacítku a jakmile začne fungovat, spustíme generální opravu padesátky. Tu zatím opravujeme průběžně, dělaly se tam například nové šatny nebo schodiště na skluzavku, ale zásadní rekonstrukce bude opravdu vyžadovat uzavření.

Sportu se věnujete dlouhodobě. Co dalšího se kromě přípravy bazénu podařilo za ty tři roky udělat?
Zatím se nepodařilo postavit nic nového, ale to je tím, že je to vždy proces na dlouhou dobu, často přesahující volební období. Téměř od začátku naší koalice vyjednáváme s Redstonem o stavbě multifunkční haly. Aktuálně jsme ve fázi, kdy financování projektu musí posoudit Evropská komise, zda je náš příspěvek v souladu s pravidly veřejné podpory. Tento proces bude trvat skoro rok. Mezitím ale jednáme dál, protože vedle hlavní haly musí stát i tréninková hala a další zázemí, a my musíme mít v určité fázi jasno, jak to bude vypadat.
Zároveň běží projekt malé hokejové haly. Tam znovu žádáme o stavební povolení a soutěžíme firmu na demolici původní haly. Je to ale složité na koordinaci. My totiž starou halu nemůžeme zbourat příliš brzy, protože sice slouží málo, ale hokejová mládež ji využívá jako „střelnici“ pro trénink na sucho. Navíc je tam uskladněna rolba a hlavně technologické zázemí – expanzní nádoba s čpavkem pro chlazení ledu. Manipulace s ním musí probíhat ideálně mimo sezónu, kdy je čpavek stažený, aby nehrozilo nebezpečí. Příští rok nám dá odpověď, jestli se nám podaří ty stavby konečně zahájit. Ve veřejné správě to bohužel trvá déle než u soukromého investora.

Dalším velkým tématem byla parkovací politika, se kterou jste přišli na začátku volebního období, ale pak ten projekt z mnoha důvodů nabral značné zpoždění. Myslíte si, že se stihne zavést ještě do voleb, nebo to bude úkol pro další reprezentaci?
Při nástupu do funkce jsme si mysleli, že je prakticky připravené softwarové řešení, ale ukázalo se, že tomu tak není. V současné době se proto soutěží dodavatel softwaru, který má parkovací politiku řídit. Mentálně jsme na to připraveni, máme mapové podklady i navržené zóny, ale bez toho „centrálního mozku“ to nemá smysl rozjíždět. Bez softwaru bychom na to museli nasadit obrovské množství lidí, kteří by to zpracovávali ručně, což nejde.

Riskli byste to spuštění ještě před volbami, kdyby se to stihlo? Přece jen to nebude úplně populární.
Uvažovali jsme o tom. Bydlím na Masarykově třídě a s komisí místní části jsme řešili, že bychom to tam zavedli jako pilotní projekt. Tato oblast velmi trpí blízkostí nádraží, lidé tam odstavují auta i na místa pro rezidenty. Takže do takového pilotu bychom se možná pustili, aby se to odzkoušelo. Ale opravdu to dnes nedokážu říct s jistotou. Mám vždy velmi optimistickou představu, jak to půjde rychle, a pak narazím na realitu. Takže už jsem s těmi odhady opatrnější.

Vážně se zabýváme myšlenkou, že by tramvajová trať končila u autobusového nádraží..

Ve vaší gesci byla a zůstane doprava a mě teď zajímá hlavně ta hromadná. Tam se podařilo celkem dost podstatných věcí...
Ano. Podařilo se rozšířit tramvajovou trať a úspěšně jsme zvládli velkou opravu na ulici Hraniční. Tam se velmi kvalitně opravilo nejenom to – já tomu laicky říkám tramvajové lůžko – ve kterém jsou uloženy koleje, ale i celé okolí – zastávky a podchody. Sice za cenu velkého dopravního omezení, ale věřím, že díky rozsahu a kvalitě té opravy zůstane tato oblast dlouho nedotčená a nebude potřeba do ní znovu zasahovat.

V tramvajové dopravě je ale stále jeden velký dluh, a to trať do Pavloviček. Zaznívají hlasy i od vašich koaličních partnerů, zda ji vůbec zachovat...
O té věci se bavíme velmi intenzivně, protože víme, že trať není v ideální kondici. Z průzkumů a sčítání pasažérů nám vychází, že největší objem lidí končí na autobusovém nádraží, dál do Pavloviček pokračuje už jen minimum cestujících. Když si srovnáme náklady na opravu této části trati, které se dnes pohybují od půl do tři čtvrtě miliardy korun, zdají se nám tyto částky nepřiměřené tomu, kolik lidí tramvaj reálně využívá. Je to zkrátka vysoce nerentabilní. Vážně se proto zabýváme myšlenkou, že by tramvajová trať končila u autobusového nádraží, případně u bývalého divadla, pokud by se tam někdy v budoucnu postavil parkovací dům. Zásadní je, aby tramvaj svezla lidi mezi vlakovým a autobusovým nádražím. Dál už by měl nastoupit autobus, který by jezdil stejnou trasu, ale bez nutnosti drahých kolejí.

V té docela hustě zastavěné lokalitě by ale bylo celkem problematické vybudovat točnu…
To už není nutné. Dnes totiž nakupujeme tramvaje, které mají dveře po obou stranách a soupravy tak mohou být obousměrné. Na konečné pak nepotřebují klasickou točnu, stačí jednoduchá úvrať. Tak se to řeší na nové trati na Nové Sady a tady bychom mohli použít stejný formát.

Kdy v té věci padne verdikt?
Myslím, že příští rok to budeme muset definitivně rozseknout. Čas běží, koleje i jejich podloží se opotřebovávají. Navíc přes tu trať směrem od divadla do Pavloviček jezdí těžká nákladní doprava, která vozovku a koleje dál degraduje. Zpracovává se studie, která by nám měla dát do poloviny příštího roku podklady a pak se musíme rozhodnout. Budeme na tom spolupracovat s krajem, protože vozovka je v jeho správě. Nebude to jednoduché, pokud bychom se rozhodli pro zrušení trati, jenom odstranění kolejí a vybudování nové silnice se zálivy pro autobusy bude stát nemalé peníze. Proto se obě varianty musí pečlivě zvážit, ale už není na co čekat.

Volby jsou za deset měsíců. Už brzy bude potřeba vybrat lídra. Jste připravená se o tu pozici ucházet?
Když člověk nastoupí do nějaké funkce, tak musí počítat s tím, že to má nějakou trvanlivost nebo setrvačnost. Nenastupuji do té funkce s tím, že v ní budu deset měsíců. Asi málokdo by chtěl nastupovat někam, kde něco rozjede a vlastně nemůže vidět ani žádný výsledek. Takže ano, budu usilovat o pozici lídra a budu chtít vést olomoucké ANO do voleb.