Velkým chovatelským úspěchem a zároveň novým roztomilým mláďátkem se chlubí zoologická zahrada na Svatém Kopečku. Po dlouhých šestnácti letech se zde totiž narodilo mládě binturonga, pozoruhodné šelmy původem z Asie. Malá samička dostala jméno Amálka a podle svých ošetřovatelů výborně prospívá.

Největší cibetkovitá šelma s přirozeným domovem v Asii je už svým vzezřením tajemná. Vyskytuje se v několika poddruzích. Angličané ji označují slovem bearcat, což znamená medvědokočka. Původ jména má však malajský. "Výborně šplhá a ve větvích se pohybuje s jistotou, k níž jí napomáhá chápavý ocas, který je u šelem vzácný. Ze svého pádu z větve by byl binturong jistě na větvi, protože ocasem se dokáže uchopit natolik dobře, že na zem v podstatě upadnout nemůže. Na větvích spí obkročmo, končetiny mu visí volně dolů. Z větší části se živí rozmanitými plody a ovocem, pojídá i drobné živočichy a mršiny. Domorodci ho často ochočují, neboť v domech hubí hlodavce a šváby," prozradila na adresu roztomilé šelmičky mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.
Počty binturongů v přírodě se na základě informací získaných z fotopastí pouze odhadují. Klesají zpravidla důsledkem likvidace přirozeného životního prostředí. V jihovýchodní Asii si plantáže palmy olejné berou krutou daň v podobě kácení pralesů a jejich vypalování. V červené knize patří binturong do kategorie vulnerable (zranitelný). Mezinárodní informační systém zvířat eviduje zhruba 250 v zajetí chovaných binturongů. Zoologické zahrady se ale k jeho chovu příliš často neuchylují už proto, že se jedná o zvíře s noční aktivitou a jeho rozmnožení není snadné, natož samozřejmé. "V mnoha zahradách k němu nedošlo nikdy. Jednotlivé poddruhy se totiž mezi sebou nemnoží a jejich rozlišení je bez genetické analýzy téměř nemožné," vysvětluje olomoucká zooložka Jitka Vokurková.

V zoologické zahradě na Svatém Kopečku se s binturongy návštěvníci poprvé setkali v roce 1990. Tehdy chovnou skupinu tvořili tři jedinci. Z jejich soužití se postupně narodila tři mláďata, pouze o jediné však pečovala matka sama. U dvou ostatních se péče ujal v prvním případě ošetřovatel, ve druhém domácí kočka. Od roku 1998 bylo snahou odborníků v zoo sestavit nový chovný pár, počínání se ale úspěchu nedočkalo.
Současný pár sestává z šest let starého samce Gerryho a tříleté samice Terezy. Gerry na Svatý Kopeček přicestoval jako první v roce 2008, na Terezku si zde museli počkat až do roku 2010. V polovině letošního září se Terezka zasloužila o obrovské nadšení v pavilonu šelem, když přivedla na svět své první mládě. Na to čekala olomoucká zoo dlouhých šestnáct let. "Terezka rodila poprvé. Snažíme se k ní téměř nechodit, abychom vazbu s mládětem nenarušili. Mládě vypadalo úplně jako dospělý jedinec, jen ve zmenšené podobě. Když jsem ho viděla poprvé, mělo hlavu plnou vlásků. Tím, že se jedná o první mládě samice, jméno Amálka s počátečním prvním písmenem z abecedy bylo příznačné. Maminka se stará pečlivě, první týden k Amálce Gerryho vůbec nepustila, ale teď je situace úplně jiná a Gerry je táta k pohledání. Amálka v těchto dnech už rozpoznává pachy, dobře vidí, a ač jí nikdy nikdo neukázal, k čemu slouží ocásek, od malinka ho umí používat k úchopu. Má nádherné černé oči," popisuje nyní již třičtvrtěkilovou Amálku její ošetřovatelka Dana Reisigová.
Už při pohledu na rodiče je patrné, že Amálka bude mít ke stejnojmenné pohádkové víle daleko. Svým narozením ale přinesla radost celé zoologické zahradě.