Samice hrabáče kapského porodila své další mládě. Narození hrabáče znamená pro chovatele vždy velkou radost, ale současně i velkou starost, protože odchov takového mláděte je velmi náročná záležitost. Olomoucká zoo chová hrabáče od roku 2017. První mládě se narodilo v březnu 2020 a prozatím se podařilo odchovat tři mláďata.

"Hrabáčí matka má o mateřské laskavosti trochu jiné představy než většina z nás, navíc je občas dosti nepozorná, neopatrná a s kojením mláděte si nedělá příliš velké starosti. Proto, pokud se chtějí chovatelé v zoologických zahradách vyhnout zbytečným ztrátám, musí mláděti věnovat velkou péči," vysvětluje zooložka Eliška Veselá. Je třeba vycházet ze skutečnosti, že hrabáč je aktivní v noci, takže v přírodě hrabáčí matka obvykle tráví s mládětem v noře den, zatímco v noci mládě samo spí a matka ve stepi shání potravu. V zoologické zahradě v prvním období života mládě v noci spí v bedně vyhřívané zhruba na 33 stupňů Celsia, zatímco ve dne chovatelé malého hrabáče v době mezi 5. hodinou ranní a 23. hodinou večerní přikládají k matce na nakojení. "Naše hrabáčí samice tentokrát jako moderní matka rodila za přítomnosti otce, který ale porod prospal," dodává se smíchem zooložka Eliška Veselá.

Vzácně chovaný druh

Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně pětadvacet evropských zoo, přičemž od začátku roku 2026 se v Evropě narodila jen čtyři mláďata. V České republice se kromě olomoucké zoo s hrabáči můžeme setkat v Praze, Plzni a Dvoře Králové, kde též v současné době odchovávají mládě.

Zajímavosti

S tímto zavalitým savcem se můžeme setkat v Africe, na jih od Sahary. Příznačný je pro něj prasečí rypáček, zaječí uši a ocas klokana, jehož tělo pokrývají řídké štětinky. Končetiny má zakončeny dlouhými drápy. Vypadá, jako by si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. Uši dokáže sklopit podél hlavy a činí tak převážně ve spánku. Varlata mají samci uložena v dutině břišní, tudíž je nesnadné určit pohlaví. K němu je tedy nutná analýza DNA. Dospělec váží cca 60 kg, dožívá se přibližně 20 let. Jeho biorytmus je oproti lidskému obrácený. Hrabáč přes den spí a aktivuje za soumraku, kdy běhá po krajině a vyhledává termity. Pomocí silných drápů rozhrabává termitiště a termitů samotných se zmocňuje lepkavým jazykem až 30 cm dlouhým a zpracovává je pomocí plochých zubů, které nemají kořeny a stále dorůstají. Tuto potravu je v lidské péči podobně jako u mravenečníků nesnadné nahradit. Do jeho jídelníčku v zoo patří jemně rozmixovaná kaše z vařeného masa, granulí pro psy, žloutků, banánů, rozvařené rýže, ovesných vloček, mrkve a jablka. Oblíbení jsou mouční červi.