Říjnovou výstavu ve školní galerii ZUŠ Miloslava Stibora otevřeli pedagogové na Pionýrské v pondělí 8. října odpoledne. Představili na ni své Eliška Konečná a Iva Hrubošová, bývalé žákyně, které v současnosti studují umělecké obory na vysokých školách, kde získávají svou profesionalitu, nebo alespoň předpoklady k umělecké tvorbě.

Eliška Konečná se věnuje třetím rokem studiu učitelství výtvarné výchovy na ZUŠ a studuje na PdF UP v Olomouci, Iva Hrubošová se před třemi roky rozhodla pro studia na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, navštěvuje ateliér Papír a kniha, kde studuje pod vedením doc. J. H. Kocmana, a v tomto semestru absolvuje stáž v ateliéru grafiky, který vede M. Titlová.

Výstava obou mladých adeptek umění nese název PIC – NIC, což vzniklo deformací převzatého anglického slova Piknik do humorného českého nesmyslu. Na pozvánce se mladé výtvarnice prezentují svými fotografickými portréty, jež nasadily na rozloupnutý hrachový lusku. Chytrému napověz, hloupému dolož: touto výtvarnou metaforou naznačily, že jsou holky jako lusk.

Vystavené práce představují závažnou informaci o uměleckém zrání obou vystavovatelek.
Eliška Konečná se představuje cyklem realistických krajinných maleb, malbou Sen, cyklem kresebných ilustrací ke Kytici a objektem „Polštář pro kantora“, Iva Hrubošová třemi sítotisky na plechu, nazvanými „Znovuzrození“a rozměrným závěsem „Ve větvích“, který vytvořila technikou sítotisku na papíře. Rozumovou analýzu potřebuje Ivina tvorba z oboru kniha a papír. Vystavené objekty mají názvy Vypraný plášť, Sněhový papír, Jeden den na zahradě (fólie z disperzního lepidla se zachycenými okvětními lístky svázané japonskou vazbou do knížky), počítačově oddělené Rady do tanečních a do fólií rozptýlená Mateřídouška.
Výstava je poučná a inspirativní. Je dobře, že je nainstalovaná v prostředí, kde je „tolik“ výtvarných pedagogů. Nepochybně mají co vysvětlovat. Ale mají komu?