Proč vystavují společně a jak se poznali? Oba jsou divadelníci. Jak mi pan Valenta prozradil, ono je to vlastně naopak. Kurt je původně výtvarník, ale utekl k divadlu. Teď je režisérem a hercem dost známého a specifického holandského divadla mentálně retardovaných profesionálních herců. A naopak – Milan Valenta dělal divadlo a utekl k malbě. Při těchto „útěcích“ se potkali. Koert sice byl v Olomouci třikrát hrát s divadlem, ale společná výstava je to první.

Zajímalo mě, jestli je v dnešní době umění dobré živobytí. K tomu mi Milan Valenta řekl: „Záleží na jaké úrovni to děláte a jaké máte štěstí - do jakého kolektivu a do jakých médií se dostanete. Pokud se jedná o uživení, tak je to o tom, jestli bydlíte v Mohelnici, v Olomouci a nebo v Praze. To je obrovská výhoda být ve větším městě. Mohelničáci táhnou na Olomouc, Olomoučáci na Prahu a pražští umělci do větších center v Evropě. Záleží také na štěstí, na sponzorech.“ Podobný názor má olomoucký výtvarník Vít John. Podle něj se dá vydělat jen na dobře medializovaném umění. Žijeme v době, kdy ani ta věc nemusí být až tak dobrá, ale když je kolem toho udělané dost silné mediální haló, tak se to odrazí i v tom ocenění. Žijeme prostě v mediální době... Malíř John o Koertových obrazech tvrdí, že se v nich zobrazuje celý jeho naturel a způsob humoru – ty obrazy, to je prostě on! Když je vidí, slyší i jeho hlas, fóry... Je to výborný chlap a renesanční člověk, který miluje život, hraje na křídlovku, maluje, píše knihy, je divadelník. Miluje nadsázku a zobrazuje ji tragicky, ale s úsměvem.

Až někdy půjdete po nové pěší zóně, nezapomeňte se podívat do Galerie Skácelík – výstava pánů Dekkera a Valenty potrvá do 30. března, koupí hezkého obrázku můžete ale sebe nebo své blízké potěšit kdykoliv!