V letní čase se rozhodl z podnětu galeristky Ludmily Reifové oživit olomouckou letní uměleckou scénu malíř a grafik Stanislav Havlík, zvolna spějící ke své sedmdesátce (2009). Podle předpokladů a očekávání se v Bohémě přestavuje tvůrce vyzrálý a poučený, ve smyslu výtvarného umění profesionál, z pozice umělce na volné jen občasný avanturista.

Stanislav Havlík byl až do roku 2000 svou profesí pedagog, absolvoval v Olomouci studium výtvarné výchovy a ruštiny na Filozofické fakultě UP a živě se zajímal o umění a pěstoval a rozvíjel své tvůrčí schopnosti. Mládí strávil na Vysočině, studia v Olomouci, profesní povinnosti naplnil ve Slezsku a penzijní věk tráví v Brně. Nepatří k lidem iracionálním, spíše je u něho zřejmá logická úvaha, přesné vnímání a respektování reality a schopnost ji obohacovat. Sobě, svým blízkým i přátelům výtvarného umění. Havlíkovy obrazy jsou kompozice s nejrůznějšími náměty, počínaje krajinomalbou a konče objekty s výraznými a ladnými proporcemi a hravou dislokací prvků. Nechybějí ani náměty s narativními momenty (Dalibor). Pestrost svědčí o výběr děl s delšího výtvarného údobí.

Vernisáž zahájil Stanislavu Havlíkoví mladý student dějin výtvarného umění a teorie Petr Růžička. Mluvil bez zábran a bylo zřejmé, že si vystaveného díla oprávněně cení. K přítomným promluvil i sám autor. Ve své promluvě hovořil zejména o svých studentských vazbách na Olomouc a ocenil přítomnost Františka Bělohlávka, k němuž měl jako student nejblíž. Součástí vernisáže byl i Havlíkův autorský přednes jeho vlastních veršů. Ty byly přijaty jako poetická provzdušnění některých inspirativních námětů, jež autor maloval a kreslil.

Výstava v Bohémě potrvá až do 28. srpna a bude dobře, pokud neujde pozornosti výtvarně orientované veřejnosti.