Vzepřely se na první pohled neodvratnému osudu a názorně ukázaly, že sportovní výsledky se stále ještě vždy neurčují pouze velikostí rozpočtu. Volejbalistky Univerzity Palackého Olomouc šokovaly postupem do finále play-off extraligy přes Prostějov, který je sice nováčkem nejvyšší tuzemské soutěže, ale plně profesionálními podmínkami se pohybuje úplně jinde než zbylá ligová družstva. „Naše a jejich podmínky jsou zcela nesrovnatelné,“ potvrzuje tento fakt předseda oddílu volejbalistek SK UP Olomouc Jiří Zemánek, jehož tým vyzve nečekaně v boji o zlato pražský Olymp.

Kdyby vám někdo před začátkem vyřazovacích bojů řekl, že projdete až do finále, co byste mu odpověděl?
Přestože jsme do prvního kola play-off šli až z pátého místa proti čtvrté Ostravě, naším cílem byl postup do semifinále. Věděli jsme ale, na koho v něm případně narazíme, takže i náš pohled na účast Olomouce ve finále byl, když to řeknu ještě mírně, velmi střízlivý.

Váš postup přes Prostějov do bojů o titul byl v médiích označován za prvotřídní sportovní senzaci. Vnímáte to také tak?
Pro volejbalovou veřejnost to senzace bezpochyby je. Nicméně musím říct, že se nám po stabilizaci situace uvnitř oddílu na počátku prázdnin loňského roku podařilo vytvořit podmínky pro klidnou a koncepční práci trenérů. K tomu jsme věřili, že tým, jehož jádro je spolu už od dorosteneckého věku, se může při určitém posílení – mám na mysli hlavně zkušenou Petru Chalcarzovou – stát štikou ligy. Přesto ale nelze srovnávat nesrovnatelné. My jsme tradiční oddíl s nízkým rozpočtem, který se snaží stavět především na vlastních odchovankyních. Naproti tomu Prostějov jako zcela nový klub v extralize je postaven na vyloženě komerční bázi s nejvyšším rozpočtem ze všech celků v soutěži a tomu odpovídající kvalitou hráčského kádru.

Dotkl jste se otázky rozpočtu. V jaké výši se tedy pohybuje ten váš a v jaké prostějovský?
S plnou zodpovědností mohu mluvit samozřejmě jen za náš oddíl. Jeho rozpočet se všemi dospělými i mládežnickými složkami, což činí jedenáct družstev a zhruba 250 členů, nepřekračuje částku pěti milionů korun. Co se týče Prostějova, tak lidé pohybující se uvnitř volejbalového hnutí odhadují jeho rozpočet vzhledem k hráčkám, které koupil, trenérskému a manažerskému zázemí na zhruba troj- až čtyřnásobek toho našeho. To se ovšem týká výhradně nákladů na provoz prvního družstva žen!

Z různého objemu finančních prostředků určitě vyplývají i rozdílné podmínky práce v obou klubech. Můžete ty základní odlišnosti přiblížit?
U nás zajišťujeme tréninkový proces prvního družstva žen profesionálem, jímž je trenér Jiří Teplý. Jeho povinností není ale pouze starost o áčko, další práce mu vyplývá z funkce ve výboru oddílu – ať už se jedná o shánění sponzorů, koordinaci práce mládežnických složek... Ostatní trenéři, členové výboru a realizačního týmu jsou zapálení dobrovolníci, kteří za svou práci dostávají pouze symbolické částky, případně jsou jim odměnou čistě jen výsledky oddílu. Ve srovnání s tím v Prostějově díky přílivu peněz mohli plně zprofesionalizovat hráčský kádr, management i trenérskou složku. Jdou v tomto směru až do takových detailů, že si mohou dovolit „rozmazlovat“ své fanoušky třeba tím, že jim plně hradí cesty autobusem na venkovní zápasy včetně vstupného a občerstvení.

Přestože jste VK Prostějov v letošním semifinále vyřadili, je něco, v čem si ze soupeře berete příklad?
Nezastírám, že hned od začátku sezony jsme k Prostějovu vzhlíželi jako ke vzoru profesionality v tomto sportu v rámci českých podmínek. Určité věci, které u nich fungují díky nesrovnatelně vyššímu rozpočtu automaticky, se snažíme realizovat dle svých omezených možností i u nás. To je podle mě vedle nesporné hráčské kvality největší přínos působení Prostějova v extralize.

V čem konkrétně je pro vás prostějovský klub vzorem?
Týká se to především oblastí marketingu, prezentace klubu, práce se sponzory, ale patří k tomu také třeba zprofesionalizování vztahů uvnitř oddílu a z toho vyplývající zodpovědnost za práci jeho členů. To vše si však vyžaduje samozřejmě patřičné finanční prostředky. Zmínil bych také budování silnější pozice ve vztahu k Českému volejbalovému svazu, kterou právě Prostějov díky svým možnostem bezpochyby má. Trochu mě mrzí, že se v průběhu celého semifinále vůbec nemluvilo o přínosu Olomouce pro naši nejvyšší soutěž, že jsme byli pro svaz jen pouhými outsidery odsouzenými k vypadnutí. Chtěl bych vzkázat pánům ze svazu, že by měli více naslouchat hlasům z klubů. To se týká i právě připravované reorganizace domácích soutěží a reprezentačních družstev, která je přinejmenším diskutabilní.

Vraťme se ještě nazpět k již dobojovanému semifinále mezi olomouckými a prostějovskými volejbalistkami. Co tedy rozhodlo o vašem překvapivém triumfu?
Byl to podle mě první zápas v Prostějově, v němž nás soupeř podcenil, a hlavně také obrovská vůle a touha po vítězství především hráček, ale i všech lidí v olomouckém oddílu a jeho příznivců. Chtěl bych zdůraznit, že jsme nepostoupili proto, že by Prostějov hrál špatně, ale díky tomu, že jsme předvedli takticky vyzrálý výkon. Dokázali jsme využít předností našeho družstva, které trenéři dobře rozpoznali a dokázali týmu vštípit vítěznou taktiku. Doufejme, že si holky něco nechaly i do finále a nespokojí se „jenom“ se stříbrnými medailemi.