Reklama

Pátek 27. listopadu 2020, svátek má Xenie, venku je 0.5 °C

Třicet jedna let od revoluce. Připomeňte si, jak probíhala i jak se slavila jubilea

SPECIÁL

17.11.2020

Jan Procházka

Před jednatřiceti lety začala Sametová revoluce. Zásahem proti studentům na Národní třídě odstartoval několik týdnů trvající proces, na jehož konci byl novým prezidentem zvolen Václav Havel a komunistický režim se stal minulostí. Vzhledem k nouzovému stavu, který nyní panuje, nejsou letos naplánovány žádné oslavy. Vybrali jsme pro vás ale archivní materiály nejen z oslav dvacátého a třicátého výročí. Připomeňte si je.

1989

 

"Na kolejích visí malé letáčky vybízející všechny, kdo se chtějí něco dozvědět o pátečním masakru na Národní třídě, k veřejné diskusi ve Státním divadle Oldřicha Stibora v 19:00. V sedm hodin večer se kromě řádných návštěvníků do divadla nahrnula i řada studentů. V hledišti je napětí. Ne všichni jsou informováni. Všichni jakoby povrchem těla vnímají, že se něco děje. Opona..." Takhle začíná unikátní deník olomoucké revoluce, který loni k třicátému výročí připravili někdejší členové stávkového výboru. Dění rozebírají skutečně den po dni a to nikoliv z pohledu historiků, ale přímých účastníků. Výsledkem je tak velice čtivé svědectví, které podá obrázek o tom, že zdaleka vše nebylo hned jasné, přiblíží i euforické okamžiky... Zalistovat revolučním deníku můžete na speciálním webu, kde najdete i řadu dobových dokumentů a fotografií Petra Zatloukala.

Foto: Jan Procházka

2009

 

Náměstí rozdělené na dvě zóny: totalitní a svobodnou. Hranice, závory, dráty, uniformy VB, milicionáři, tajní policisté, ale třeba i fronta na banány, alegorický vůz či oživlý orloj... 17. listopadu 2009 se slavilo dvacáté výročí revoluce a atmosféra byla ten den spontánní. Skanzen socialismu přilákal na náměstí tisíce lidí; těm mladším museli pamětníci ledacos vysvětlovat, když ale bezpečnostní složky sem tam někoho pro výstrahu odvlekli, bylo i těm, kteří dosud měli dobové atrakce za jakousi roztomilost, jasné, že návrat do oněch časů by si nikdo nepřál... Večer pak zakončil koncert (mimo jiné) Jiřího Dědečka a kapely Mňága a žďorp, po něm se pak u Trojice sešli přímí aktéři listopadových událostí roku 89 v čele s prvním porevolučním primátorem Milanem Hořínkem. Společně se pak zpívala neoficiální hymna revoluce, píseň Jednou budem dál...

Foto: Jan Procházka

2019

 

Oslavy třiceti let se nesly ve zcela jiném duchu. Bylo zřejmé, že doba pokročila. Jestliže o deset let dříve panovala spontánní atmosféra a na lidech bylo znát, že si tu připomínají nedávné události, jichž se většina tak či onak účastnila, v roce 2019 už se jednalo o daleko méně osobní oslavy. Jakoby třicet let už bylo tolik, že se z listopadu 1989 stal svátek, srovnatelný s 28. říjnem či 8. květnem - prostě se posunul natolik do historie, že místo spontánnosti se oslavy ponořily do oficiálnosti.
Znovu vyrostl jakýsi socialistický skanzen, tentokrát však byl pojat spíše jako karikatura. Po městě byla celá řada vzpomínkových akcí, fotografické výstavy, koncerty, projekce... Největším počinem však byla akce na filozofické fakultě. Tam účastníci tehdejšího stávkového výboru zorganizovali jakousi rekonstrukci: učebny a kabinety se proměnily v tiskařské dílny, vznikaly tu letáky, přepisovala se prohlášení, vyráběly transparenty... K vidění byla celá řada dobových dokumentů i techniky. To vše za přímé účasti tehdejších aktérů, kteří s návštěvníky čile diskutovali. Silným zážitkem pak byla projekce koncertu Karla Kryla.