Kostel sv. Michala v Olomouci se 8. října stal dějištěm šestého koncertu letošního Podzimního festivalu duchovní hudby. Program večera byl promyšleně postaven jako cesta napříč stoletími i duchovními tradicemi od českého počátku 20. století přes polskou modernu až po britskou současnost. Repertoár obsahoval Meditace na staročeský chorál Svatý Václave op.35a Josefa Suka (1914), Mariánský triptych Romualda Twardowského (1973) a Magnificat Johna Ruttera (2017). Večer uvedl proslovem farář místního kostela otec Antonín Šefek, který sdílel myšlenku, kdy duchovní i estetická krása barokního chrámu může naplnit ducha člověka a popřál, aby i koncert přinesl podobné naplnění.

Úvodní skladba, Sukova Meditace na staročeský chorál Svatý Václave op. 35a zazněla v podání Slovenského komorního orchestru pod vedením Ewalda Danela. Už první tóny vnesly do prostoru kostela melancholickou až tísnivou atmosféru. Ladnost smyčců a pečlivě vedené fráze vtáhla publikum do doby vzniku skladby, doby nejistoty. Sukova modlitba tu vyzněla s prostou opravdovostí, která se dotkla snad každého posluchače.

Jako druhý koncert zazněl Mariánský triptych od polského skladatele Romualda Twardowského. V první části Narození byl orchestr jemný a vyvážený, jenž podtrhl charakter hudební myšlenky. Naproti tomu části Tanec přinesly více živější rytmiku a energii. Pizzicato bylo provedeno s technickou jistotou a přesnou souhrou. S nástupem arco smyčce projevily cit pro lyričnost a synchronizaci. Třetí část Uložení do hrobu patřila k vrcholům večera. Smyčce zde dokázaly vystihnout ztišenou meditativní atmosféru skladby a umístění orchestru před Pietou dodalo celé interpretaci symbolickou hloubku.

Závěrečný Magnificat britského skladatele Johna Ruttera přinesl výrazovou i zvukovou změnu večera. Ke Slovenskému komornímu orchestru se připojil Pěvecký sbor Technik STU pod vedením Petry Torkošové. Sólových partů se ujela zpěvačka Adriana Banásová, která se představila s profesionálním sopránem a precizní artikulací. Zvláště v kombinaci s harfou, která zaujala jemným avšak zřetelným projevem. Co se týče varhanních částí, ty byly realizovány na elektronických klávesách, jejichž zvuk v akustice kostela postrádal potřebnou průraznost a dynamiku. Přesto celkové znění skladby zůstalo kompaktní. Zejména v části Sanctus, kde sbor prokázal harmonickou stabilitu a cit pro gradaci. I když tento repertoár nemusí být blízký každému posluchači, organizátoři festivalu jej představili jako příležitost nahlédnout na mariánskou tradici z jiného více lidského úhlu – srozumitelněji, duchovně, ale i tanečně.

Tento večerní koncert ukázal, že duchovní hudbu mohou spojovat různé epochy i skladatelské přístupy. Suk, Twardowski a Rutter svými díly nabídli odlišné pohledy na víru a duchovní tradici, přesto sdílejí snahu oslovit posluchače upřímným hudebním projevem.