Přestože na podzim odehrají tuto sobotu na hřišti Zlína ještě jeden zápas, přesnou polovinu sezony už mají fotbalisté 1. HFK Olomouc za sebou. A po patnáctém kole aktuální čtvrté místo o jediný bod za vedoucími Bohemians 1905, to je z pohledu nováčka druhé nejvyšší soutěže bezesporu velký úspěch.

Fotbalový klub z Holice absentoval ve druhé lize dlouhé tři roky, letos se do ní s velkou slávou vrátil. Místo obvyklého nováčkovského boje o záchranu, případně o příslušnost k pověstnému „klidnému středu tabulky“ však 1. HFK dravě čeří druholigové vody a zatím dokonce bojuje o dvě postupová místa mezi absolutní tuzemskou elitu. A kdyby první polovina ligové soutěže končila o kolo dřív, měli by Holičtí na hlavě dokonce pomyslnou půlmistrovskou korunu. Z prvního místa v tabulce je sesadila až prohra s pražskými Bohemians 1905 v 15. kole soutěže. Škoda této porážky, ale máme 27 bodů, což jsme určitě nečekali, chválí si i tak holický druholigový podzim úspěšný kouč 1. HFK Oldřich Machala.

Jak hodnotíte první část soutěže jako trenér nováčka druhé ligy?
Hodnotím ji velmi úspěšně, protože máme 27 bodů, což jsme si vůbec nepředstavovali. Jsme vlastně jeden bod za vedoucími týmy Bohemky a Znojma. Určitě převládá radost z umístění, ale je škoda, že jsme nezvládli poslední utkání právě s Bohemians.

Hrajete převážně s kádrem, se kterým jste vyhráli Moravskoslezskou fotbalovou ligu, a přesto zaujímáte vrchní příčky i o soutěž výš. Čím to?
Mužstvo je z devadesáti procent stejné jako vloni, ale noví hráči se ukázali jako kvalitní posily. Zejména David Kobylík, který dává naší hře řád, ale hodně pomohl i Matěj Biolek a posilou je také Rasťa Chmelo, přestože ho před jeho příchodem nikdo neznal. Kluci po celý podzim podávali nadstandardní výkony. Můžeme být jenom spokojeni.

Jaký je podle vás hlavní rozdíl mezi MSFL a druhou ligou?
Ten rozdíl je velký. V MSFL jsme měli doma problém, pokud jsme nedali brzy gól, tak soupeř zalezl do obranné ulity. Před šestnáctkou bránil v deseti lidech a my jsme měli potíže utkání zvládnout, navíc když jsme občas zahazovali jednu šanci za druhou. Ve druhé lize je řada daleko zkušenějších hráčů, hra je mnohem rychlejší a tvrdší. Ty soutěže se vůbec nedají srovnat.

Na domácím stadionu jste po návratu do druhé ligy prohráli až v posledním utkání podzimu s Bohemians 1905. Vyplynulo to z vaší nervozity nebo z přemíry snahy, protože se hrálo o první místo?
Je škoda, že jsme ten poslední krok neudělali. V případě vítězství jsme mohli celou soutěž vést o dva body. Problém byl ale spíš ve vytížení hráčů. Tolik těžkých utkání tým nehrál za posledních pět let, což se muselo projevit. Předchozí tři roky jsme hráli MSFL a poslední extrémně těžká utkání se tady hrála ještě za Leoše Kalvody, když se bojovalo rovněž s Bohemkou o postup do první ligy, a to je právě pět let. Navíc si myslím, že Bohemka, která ještě vloni hrála první ligu, kdežto my o dvě soutěže níž, má zkušenější celek, a to také musí být znát.

Zápas podzimu tedy rozhodla zkušenost soupeře a brzký gól, který jste si dali vlastně sami už po třech minutách hry?
Určitě. Myslím si však, že s Bohemkou se dá hrát, ale proti takovému soupeři nesmíme udělat takové dvě hrubé chyby jako teď naposledy.

Máte až překvapivě dobrou bilanci na hřištích soupeřů, včetně vítězství v Sokolově a v Pardubicích. V čem vidíte příčiny?
Dřív jsme se hodně trápili v koncovce. Měli jsme dost šancí, ale problém byl v jejich proměňování. Na tuto činnost jsme se víc zaměřili a určitě to přineslo své ovoce. Už jsme se v koncovce tolik netrápili a myslím si, že se zlepšili i rozhodčí.

Nemohlo hrát roli i určité podcenění ze strany soupeřů, když nastupovali proti nováčkovi?
To nevím, jestli k tomu takhle přistupovali. Měl jsem od soupeřů spíše zprávy, že takový protivník ještě v této sezoně na jejich stadionu nehrál. Myslím si, že o nás měli spoustu informací a věděli, že hrajeme dobře. Z toho bych nepředpokládal, že nás podcení. Podle mě spíš rozhodovaly naše velmi dobré výkony.