Ve čtvrtek 12. července byla v Muzeu moderního umění v Olomouci slavnostně otevřena výstava Miloslav Stibor – Fotografie.

Avizována byla textem: Kořeny volné fotografické tvorby Miloslava Stibora sahají do konce 50. let, kdy vznikají jednotlivé snímky ovlivněné poetikou civilismu. Vrcholem jeho tvorby se stala v 60. letech fotografie č. 7 z cyklu 15 fotografií pro Henry Millera, která svého autora proslavila natolik, že z velké části zastínila i jeho ostatní tvorbu. Výstava přináší i mnohé objevné a dosud nepublikované snímky umělce.

Výstava, uspořádaná k umělcovým 80. narozeninám, vyvolala v Olomouci velký zájem mezi Stiborovými přáteli, mezi jeho žáky a studenty a konečně také, což je pochopitelné, i mezi ctiteli jeho díla. Muzeum moderního umění praskalo v den slavnostní vernisáže ve švech. Besední sál umožnil přítomnost při slavnostních projevech necelé půldruhé stovce návštěvníků, více než polovina dalších se potěšit z moudrých a povedeně rozverných projevů nemohla. Vernisáž zahájil ředitel Muzea umění v Olomouci prof. PhDr. Pavel Zatloukal, který upozornil na koncepční problémy při prezentaci rozsáhlého díla v limitovaných prostorách Kabinetu a Salonu a vysvětlil, jak byla výstava z hlediska umělecké analýzy Stiborova díla pojata. Štěpánka Bieleszová promluvila z pozice kurátorky výstavy, vyznala se z obdivu ke Stiborovu dílu, ocenila dlouhodobou spolupráci autora s muzeem i její výsledek.

Zacílením na tvorbu padesátých a šedesátých let se podařilo představit fotografa Miloslava Stibora v poloze už zapomínané a oživit tak povědomí o jeho uměleckém vývoji i rychlém zrání. Nejvýznamnějším řečníkem vernisáže byl Stiborův přítel a osobitý olomoucký grafik Ladislav Rusek, jenž v krátkém a obsahově sytém vystoupení připomněl lidské dimenze autora, jeho zaujetí tvorbou, noblesnost jeho díla i pozoruhodnou schopnost fotografované a objektivem snímané „předměty“ svého zájmu povýšit mezi „sedm divů světa“. Defilé řečníků uzavřel olomoucký herec František Řehák, jenž přednesl poeticky koncipovaný text prof. Dr. Zdeňka Přikryla, sugestivně evokující Stiborovu životní pouť a jeho tvůrčí radosti i náročná tápání na cestě k vrcholu Parnasu.

V užším kruhu Stiborových „nejbližších“ proběhla finální část večera, při níž jubilant věnoval ctitelům svého díla „více než prezidentskou dávku“ podpisů do pohotově vydaného katalogu, na fotografie a pozvánky.