Český rozhlas Olomouc si v neděli 17. února připomněl neformálním večerem v Jazz Tibet Clubu malé rozhlasové výročí. Uplynulo rovných 85 let od založení Českého rozhlasu. Každý z přítomných si v duchu spočítal, kolik bylo rozhlasu let, když se narodil. Ti nejstarší došli k poznatku, že Český rozhlas byl téměř ještě v plenkách, ti nejmladší  mohli rozhlasovou instituce vnímat podle let jako čiperného penzistu, na němž stáří nezanechalo stopy.

Věkový rozptyl naznačil, že dnešní rozhlas je pozorně vnímán všemi generacemi, že má mnoho přátel a spolupracovníků a konečně, že ten olomoucký si vydobyl postavení prestižního subjektu se seriózním „imagem“. K rozhlasovému výročí padlo zásluhou ředitele Mgr. Pavla Hekely jen několik slov, a snad právě proto na neformálním večeru nezapadla. Tajemstvím totiž není, že široko daleko není výraznější a pohotovější médium, jež by bylo tak často a pravidelněji a s uspokojením od východních Čech téměř po západní Slovensko sledováno. Konečně, celý průběh večera, kterého se zúčastnili zástupci Českého rozhlasu Praha, Slovenského rozhlasu Bratislava a Českého rozhlasu České Budějovice, byl výrazem respektu k činnosti Českého rozhlasu Olomouc. Podtrhla to i přítomnost senátora Hálka, poslance Tesaříka, členů Rady města Olomouce a Olomouckého kraje a mnoho dalších osobností.

Neformální večer měl podobu koncertu, na němž vystoupil loňského roku zformovaný slovenský cimbálová orchestr Cigánski diabli, který se zformoval v září minulého roku z členů skupiny Diabolské husle s novým „primášem“ a houslovým kouzelníkem Štefanem Banyakem okolo vůdčí osobnosti tělesa, vynikajícího cimbalisty Ernesta Szerkőziho. Nový orchestr kromě nich vytvořili Silvia Szerkőziová (violoncello), Emil Hasala (housle), Zoltán Grunza (klarinet), Josef Farkaš (viola a moderátor), Alexander Mihok (kontrabas) a Tibor Lavai (kontrabas). Koncert, který byl naplněn jak úpravami nejznámějších skladeb slavných skladatelů pro cimbálový orchestr, tak i skladbami lidovými z mnoha koutů světa i etnických sfér a oblastí, se stal skutečně velkým zážitkem pro všechny přítomné.
Bez půvabu a vynalézavosti nebylo ani pohoštění v „moravském stylu“. Umožnilo každému, aby se o přestávce místo obvyklého Me sme me a me se nedáme povzbudil slovy Trocho se dáme a pak si třeba i předáme.
Jubileum Českého rozhlasu nemělo v režii olomouckého studia chybu.