Zbyněk Šiška, významný moravský básník z Malenovic na Zlínsku, jenž už desítky let působí jako vysokoškolský pedagog na Univerzitě Palackého, vydal v těchto dnech další, v pořadí již šestou básnickou sbírku.

Dal jí název Z milosti slova a připomněl tak , že se mu řeč stala nejen předmětem hlubokého obdivu, ale i profesním osudem. Předmětem Šiškova badatelského zkoumání a mnohaletého zájmu je jazyk, speciálně otázky morfematické a slovotvorné, výsledkem této orientace pak je jeho Bázový morfematický slovník češtiny. Pro Šišku je každé slovo plodem lidské duše. Podle toho s ním jedná, zachází, básní...

Básnická sbírka Z milosti slova obráží moudrost, k níž se v životě dobral. Moudrost rekapitulující, povznášející a nerozptylující; sbírka je soustředěnou výpovědí o lásce. S ohledem na skutečnost, že před dvěma lety Zbyněk Šiška oslavil své pětasedmdesátiny, jde o koncentraci víc než obdivuhodnou. Souvisí s básníkovou schopností orientovat se v údělu lidského bytí a vnímat, rozlišovat i prožívat jeho hodnoty. Básnické obrazy nejsou autorovy intelektuálské konstrukce, ale čtenáři sdělované prožitky, důsledně psané řečí vázanou, v níž dokáže s jemností sobě vlastní využít specifik rýmů střídavých, obkročných, ale i sdružených.

Sbírka je členěna do osmi oddílů, z nichž každý je uveden půvabnou kresbou Lenky Tillichové a poetickou miniaturou v podobě čtyřverší. Jednotlivé oddíly nesou názvy Předobraz, Protiklady, Kamínky, Horoucí srdce, Osud, Blíženky, Hledání a Ostrý mráz. Názvy nesvazují V Protikladech objevujeme soulad, v Kamíncích mozaiku z živé přírody, v Horoucím srdci laskavé dětské motivy, v Hledání nacházení. Nejde o protimluv, ale o schopnost nacházet v citech utajené dimenze, póly...

Obdivuhodná je Šiškova hravá péče o strukturu básně; analytik by mohl být Šiškovou sbírkou vyprovokován k soupisu forem, z nichž pro mnohé bychom nenašli pojmenování (abab cc dd, aabccb), ale bylo by to pitvání, jež by čtenáře mohl odvést od onoho nejpodstatnějšího, co Zbyněk Šiška ve verších vyslovil – totiž od milostné lyriky, jež citlivým způsobem provází (epikům a prozaikům alespoň v mimořádných chvílích) tlukot našich srdcí.

Pro ty, kteří by po přečtení právě vydaných Šiškových básní hledali jeho sbírky předcházející, napovězme, že jsou to Blíženci (2003), Sonety (2004), Čarokruh (2005), Zrcadlení (2005), Vlnění (2006). Většinu z nich vydalo Nakladatelství Univerzity Palackého.