Snahu Moravského divadla udržet diváka v hledišti je třeba uvítat. Není totiž v divadle nic smutnějšího než prázdné hlediště. Dramaturgie proto čas od času sáhne po titulu, který se již prosadil, který je ověřen a jehož platnost ještě nevyprchala.

Tentokrát byla divákům pro povzbuzení jejich návštěvnosti zvolena hra amerického dramatika Marvina Neila Simona (čti sajmona) Řeči, v originále Rumors. Námět těží ze společenského prostředí, v němž kromě banalit není čím se zabývat, takže řešení záhady prostřeleného ušního boltce se může stát ústředním tématem hry. Dobře koncipovaná veselohra, v níž se mohou uplatnit rozdílné pohledy na „záhadu“, nabídla realizátorům příležitost ke společenskému show, v níž se s velkou intenzitou zastírají „pravdy“ a nahrazují se dohady a smyšlenkami. Hra naznačila, jak peomyšleně lze kalkulovat s náznaky. Nakonec ta verze, jež byla nejdramatičtěji a nejsugestivněji předložena, byla jakoby akceptována...

Hra je situována do vily hostitelů, kde se postupně sejdou čtyři manželské páry - Gormanovi (Evellyn Pacoláková, Pavel Juřica), Ganzovi (Ivana Plíhalová, Petr Kubes), Kusackovi (Vlasta Hartlová, Kamil Koula), Cooperovi (Ivana Koktová, Josef Bartoň) a v závěru dva policisté Jan Musil a Jana Burešová. Komičnost je založena na principu, že všechny výmysly a všechny dohady se postupně stanou logicky neúnosné a musí se vyvracet, měnit, upřesňovat, čímž dochází k jejich zauzlení a zjevuje se jejich absurdita. Vše se pohybuje v rovině nezávazné společenské kamufláže; ta se nepropadne do dramatické zápletky především proto, že se vlastně nic vážného nestalo, že o nic nejde, což je dlouho utajeno jen dvěma policistům. Jejich úsílím odhalit možný zločin komediálnost hry vrcholí - katarzí se pro diváka stává jejich (asi na celém světě předpokládaná) slaboduchost, potvrzená vstřícnou ochotou akceptovat jako pravdivou verzi všeho dění výklad Lannyho Ganze (Petr Kubes). Jeho „zjevující“ monolog je jakýmsi vyvrcholením hereckých výkonů v celé inscenaci.

Předností hry je schopnost herců vytvořit z rolí svébytné charaktery; dokázali se odlišit, najít adekvátní způsob jednání, gestikulace i partnerských reakcí. Prostě zabydlili prostor, aniž by na sebe strhli pozornost a jiné zastínili. Ztotožnění s rolemi bylo přesvědčivé, komediálností hry však diváci strženi nebyli. Z inscenace jako by ještě vystrkovala růžky vykonstruovanost a pochybnosti o účinnosti prezentovaného humoru.