Škola hrou v praxi. Místo dlouhých hodin v lavicích, biflování násobilky a strašení žáků poznámkami a černými puntíky spousta her, hudby i pohybu. Neposedné děti si motají klubíčka. A usměvavá paní učitelka, kterou žáci milují. Tak vypadá druhá třída na Waldorfské škole v Olomouci.

Waldorfské školy fungují na jiných principech, než klasické školství. Hlavní myšlenkou je svoboda, podpora kreativity a rozvoj dovedností. To ovšem neznamená, že by si děti mohly dělat, co se jim zlíbí. Učitelé však vědí, jak na ně. "Hodně pracujeme s koncentrací," vysvětluje manažerka jediné olomoucké waldorfské školy Barbara Protivánková. "Vyučování je koncipováno tak, aby měly děti dostatek pohybu, který je po nějaké době trochu unaví, načež mohou sednout do lavic a v klidu pracovat. Nejsou už potom tak neposedné," míní Protivánková. V Olomouci funguje waldorfská škola už dva roky na Werichově ulici, už předtím však waldorfské třídy spadaly pod základní školu Rožňavská. "Naši nejstarší žáci jsou teď sedmáci," upřesňuje Protivánková.

Prakticky ihned po vstupu do školy se ocitnete ve světě, který spíše než vzdělávací ústav připomíná velkou hernu. Je osm ráno a děti na chodbách zpívají. Vítají učitele. "Je to dobrovolné, ale dětem se to líbí," vysvětluje Protivánková. Později ve druhé třídě, když začíná tradiční dvouhodinovka, kterou tu zahajují každý den, se zpívá také. Na katedře hoří svíčka, paní učitelka se usmívá a přestože je už pár minut po zvonění, občas se ve dveřích nesměle objeví nějaký opozdilec. Žádné peskování se nekoná, žáček se usadí na místo a přidá se ke zpěvu. Pak přijdou na řadu flétny. "Klademe velký důraz na umělecké činnosti. Vedeme navíc děti i ke hře na hudební nástroj," prozrazuje Barbara Protivánková. Následujících šedesát minut děti skotačí na koberci, motají pavučiny z klubíček a při tom se učí násobilku. Jedna dva tři čtyři - výskok, pět šest sedm osm - výskok... učí se děti násobky čtyř. "Rytmika je velmi důležitá pro paměť. Když děti předříkávají nějakou básničku, všimněte si, že si podupávají. Tohoto hodně využíváme," komentuje hry Protivánková.

Když se děti po hodině unaví, usedají do lavic a jsou jako beránci. Malují si do sešitu tabulku do které doplňují čísla. I násobilka může být zábavná. Už brzy si od ní ale na několik měsíců odpočinou. "Naše výuka je členěna do takzvaných epoch, které trvají měsíc. Teď zrovna mají druháci epochu matematiky, pak budou mít češtinu, histroii a podobně. Tomuto předmětu se každý den věnují dvě hodiny, až po velké přestávce pak mají klasické pětačtyřicetiminutové předměty. Když skončí epocha, mají od předmětu na čas pokoj, věnují se mu jenom v procvičovacích hodinách," popsala Barbara Protivánková.

Waldorfská škola klade obrovskou tíhu na učitele. Ten by totiž v ideálním případě měl prvňáčky dovést až do deváté třídy. "Za tu dobu se pochopitelně mezi nimi vytvoří velmi silný vztah," podotkla Protivánková a jako příklad uvedla průzkum, který proběhl ve Švýcarsku, kde jsou waldorfské školy velmi rozšířené. "Zkoumali tam rozvodovost a zjistili, že absolventi waldorfských škol se rozvádějí daleko méně než ti, kteří prošli klasickou školní docházkou. Dá se to vysvětlit právě vztahem, který žáci devět let prožívají se svým třídním učitelem. Když potom vstoupí do manželství, jsou zvyklí řešit problémy a jen tak něco je nerozhází."
Problémy v kolektivu ve waldorfské škole řeší v komunitním kruhu. "I s malými dětmi tímto způsobem vyřešíme problém hned. Třída sama si řekne, co je a není v pořádku. Je to mnohem účinnější, než když učitelé seřezali žáka rákoskou a ten ani nevěděl proč. Komunitní kruh čistí vzduch," podotkla Protivánková.

Waldorfskou školou jsou nadšeni i rodiče. "Syn měl šest let v srpnu. V pedagogicko-psychologické poradně nám doporučovali odklad, tady nám ale navrhli, ať okamžitě nastoupí. Řekli jsme si, že to zkusíme a kdyby to nevyšlo, může v sedmi letech nastoupit do normální škole," prozradila Petra Danihelová, jejíž syn Oskar od září chodí do první třídy. "Když my jsme chodili do školy, byli jsme ve stresu, ale syn se do školy těší! Nejraději by do ní chodil i o prázdninách a o víkendech," zmínila Danihelová. Přestože výuka probíhá velmi netradičním způsobem, její syn získává podle ní ve škole stejné znalosti jaké by si přinesl z klasické základní školy. "Navíc si tu rozvíjí dovednosti, které jsem já jako dítě neměla. Škála toho, co se učí po grafomotorické stránce je mnohem víc, než bych si jako rodič dovedla představit," pochvalovala si Petra Danihelová.

Do waldorfské školy nechodí jen zdravé děti, ve třídách jsou i žáci s tělesným handicapem. "Zcela záměrně integrujeme handicapované děti do kolektivu. Je to dobré pro obě strany. Nemocné dítě je mezi zdravými a zdravé děti ho berou jako sobě rovného a nehrozí u nich později žádné projevy xenofobie," upozornila Barbara Protivánková.

Waldorfské školy mají ve světě tradici téměř sto let, v České republice začaly vznikat až po roce 1989. Dnes už u nás kromě sedmi základních fungují i čtyři střední školy tohoto typu.