Zlaté doly sice v Olomouci zřejmě neodhalíme, ale i tak si naše město činí ambice předvést se alespoň s tím bohatstvím, kterým oplývá. Řeč je o říši nerostné. Buďte bez obav, nemusíte se vydávat nikam do dolů. Domov nerostům poskytlo Vlastivědné muzeum Olomouc a už ode dneška si toto bohatství může přijít prozkoumat také kdokoliv z vás na vlastní pěst. Najdete tu novou výstavu z Přírodovědných sbírek muzea. Jako perlička tu na vás čeká k odhalení replika štoly nebo rýžování minerálů v kádi plné vody. Ode dneška až do 16. května.

Nečekejte žádné Zlaté Hory nebo bohatství z okolí Jáchymova či Jihlavy. Přesto, ač jsem v úvodu krotila vaše očekávání nad zlatými doly, okolí Olomouce má s tímto nerostem nemálo společného. Právě rýžování zlata patří k nejstarším těžebním kratochvílím. Nejspíš to ale nebyla žádná romantika nebo snad legrace, jak by se dnes mohlo zdát. "Zlato bylo rýžováno z řeky Bystřice a některých přítoků, v malé míře zřejmě i v horském terénu v okolí Města Libavá. Stříbro s olovem bylo těženo u Velké Bystřice a Hluboček, měď i v okolí Hrubé Vody. Větší počet ložisek poskytoval poměrně významné množství železných rud – především v okolí Šternberka, Uničova a na Konicku. Malé ložisko železné rudy je dokonce evidování na Svatém Kopečku nebo u Stínavy, kde byly nalezeny jako na jediném místě Moravy a Slezska nepřeměněné horniny a zkameněliny siluru staré přibližně 430 milionů let,“ přibližuje bohatství výstavy její kurátor Pavel Novotný, geolog a vedoucí Přírodovědného ústavu Vlastivědného muzea.

Ještě většímu zájmu se v okolí těšily nerudní suroviny; konkrétně u Drahan, Plumlova a dokonce i na Kosíři bylo marně hledáno v kulmovských horninách černé uhlí, své využití si ale přece jen našly. Kvalitní pokrývačskou břidlicí alespoň zásobovaly řadu staveb. Těžily se tu slepenec, droby, různé druhy vápence a v malé míře i žuly.
Pokud vám kameny a říše nerostů jsou blízké, máte příležitost se zde seznámit s jejich rozmanitostí, která se na Olomoucku vyskytuje a v uplynulých staletích zde také byly těženy. "Návštěvníci na výstavě uvidí všechny druhy surovin těžených v okolí Olomouce i minerály provázející tyto suroviny. Prohlédnout si mohou originály i kopie map, které souvisejí s těžbou vybraných nerostných surovin. Zajímavou kolekci tvoří četné vynikající fotografie z podzemí dolů i ze současné povrchové situace v jejich okolí a také z řady kamenolomů,“ upřesňuje o nabídce výstavy ředitel muzea Břetislav Holásek. Kromě širokého spektra těžebních surovin si tu můžete prohlédnout také několik historických výrobků v uměleckém provedení zpracovaných v olomouckých dílnách.

Jako perlička nejen pro ty, které říše nerostů okouzluje, ale ty z vás, kterým je jen velkou neznámou, jsou v muzeu připraveny dvě interaktivní perličky: "Výstava pamatuje i na dětské návštěvníky. Máme tu vybudovanou repliku štoly, která vychází z dětské duše a ví, co jí je blízké. V replice štoly si mohou malí horníčci odnést malý suvenýr ve formě kousku rudy, která byla vytěžená na některém z ložisek na severní Moravě nebo ve Slezsku. Další atraktivitou je možnost vyrýžovat si z rozdrcené rudniny těžké minerály, reprezentované v tomto případě rudami olova, mědi, zinku a pyritu,“ láká návštěvníky na zajímavosti kurátor Pavel Novotný.

Počátky těžební práce na Olomoucku sahají zřejmě do období před dvěma tisíci lety, kdy se lidé začali věnovat rýžování zlata. Ovšem určit to s jistotou je podle kurátora výstavy velmi obtížné. Chybí k tomu doklady. Zato okolnosti ukončení těžby jsou jasné: "Těžba byla na Olomoucku ukončena na konci devatenáctého století, železné rudy byly příležitostně těženy asi do poloviny dvacátého století u Šternberka, ale to byly skutečně poslední vlaštovky,“ vysvětluje kurátor výstavy. Takže pokud by vás na základě výstavy přepadla touha vyrazit si na některé ze zmíněných míst zadolovat třeba trochu zlata či mědi, musím vás zklamat. S největší pravděpodobností byste se vraceli s prázdnou.
Výstavu můžete navštívit ode dneška až do 16. května tohoto roku ve Vlastivědném muzeu Olomouc sídlícím na náměstí Republiky. Ukrývá se konkrétně v druhém patře budovy v Mendelově sále.