Je to skoro neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Tři měsíce a něco za námi a půlmaraton už příští sobotu. Abychom zjistili, jak jsme se za tu dobu posunuli, absolvovali jsme opět zátěžové testy na fakultě tělesné kultury. Špičkoví atleti sice ještě nejsme, ale výsledky máme lepší. A narostly nám svaly.

Vlastně jsme se trochu vrátili na začátek. V březnu nás náš trenér Aleš Jakubec podrobil profesionálnímu zátěžovému testu, aby zjistil, co jsme vlastně zač. Nebyla to žádná sláva. Od té doby jsme dohromady uběhli skoro devět set kilometrů. Takže jsme si tento týden testy zopakovali, abychom zjistili, jak nás běhání změnilo. Dopadlo to zajímavě.

Už jsme věděli, co nás čeká. Měření, EKG, foukání do trubice a pak co nejdéle vydržet na splašeném běžícím pásu. První disciplínu jsme zvládli se ctí. Všichni kromě mě trochu zhubli, Daniela kilo, Tereza pět... Jen já jsem byl už delší dobu poněkud zděšen naopak nárůstem váhy. Testy ale ukázaly, že na sebe mohu být hrdý. Nabral jsem tři a půl kila svalů. "Je to tím, že jsi předtím vlastně žádné neměl," chladí mé nadšení Aleš, ale i tak z toho mám radost. Lepší je i zkouška plic, vzduchu mám dost. Na pásu si už tak dobře nevedu. Sice tu mají chládek, ale z vedra jsem už nějakou dobu zničený a na výkonu je to znát. Ze začátku to docela jde, ale pak rychlost stoupá, sklon se zvětšuje a při čtrnáctikilometrové rychlosti to vzdávám, už nemůžu. Takže mám paradoxně horší výkon než na začátku, kdy jsem se opravdu vyhecoval. Ale s pásem, na kterém navíc běžíme s maskou přes obličej, se nekamarádíme nikdo. "Nikdo už mě na to nikdy nedostane," směje se Daniela, která na rozdíl ode mě vydržela trochu víc než napoprvé. "Ale bylo to stejně hrozný jako minule," přiznává a zapravdu jí dává i Tereza. "Bylo to strašný, ale zase jsem věděla, co mě čeká, takže se to dalo přežít," zhodnotila. "Nebýt té masky, asi by to bylo víc v pohodě. Naštěstí s ní nemusíme trénovat," poznamenal po výkonu Honza Strojil, který narozdíl ode mě dosáhl šestnáctikilometrové rychlosti. "Občas trénuju i na rychlost, řeknu si třeba, že jedno kolečko dám na dvanáct kilometrů v hodině. Takže mi to teď nedělalo takové potíže," vysvětlil.
Spokojení odcházíme všichni. Klesl nám podíl tuku v těle, máme svaly a do startu týden. O víkendu bychom si naposledy měli dát normální trénink. A pak už jen zlehounka. Ale o tom příště. Další díl vyjde v úterý a poradíme vám, jak se připravit na start, co jíst a pít a jak připravovat tělo poslední dny před závodem. Náš tým tuhle složitou záležitost probere s trenérem nad pivem. A pak se rádi podělíme.