V pátek 4.5 2007 bylo v olomouckém Husově sboru provedeno oratorium mladého skladatele Jana Valuška s názvem „O duších, andělech a naději“.

Má návštěva tohoto koncertu (celá zpráva). byla vlastně náhoda a vůbec jsem netušil, že z prostor husitského svatostánku budu odcházet se silnými pocity uměleckého prožitku i duchovního naplnění. Rozsáhlá skladba pracuje s tradičním aparátem velkého obsazení – interpretovalo ji bezmála 70 účinkujících. Vokální složka zahrnuje velký smíšený sbor, dětský sbor malých andílků-cherubínů a tři sólisty-Anděla(alt), Malinkou duši(dětský soprán) a Rozvážnou duši(tenor). Orchestr představovalo 17 hráčů na tradiční nástroje, velké varhany a 2 recitátoři. Skladba samotná navazuje na tradici oratorií F.Mendelsohna-Bartholdyho, kompoziční práci na tak vysoké úrovni jsem ale rozhodně nečekal. Formová nekompaktnost je jen zdánlivá, jednotlivé části se skládají z menších forem klasického charakteru-fugy, árie atd. Melodické a harmonické stránce nechybí invence a je znatelná dobrá znalost různých kompozičních technik. Oratorium nelze jednoznačně hudebně zařadit. Hudba má mnoho ploch blížící se polytonalitě, na první pohled zjevná přeinstrumovanost některých částí těží z polymelodiky vycházející z bohaté motivicko-tématické práce. Ta bohužel není pro běžného posluchače zaznamenatelná a zůstává mu skryta. Přispělo k tomu i ne příliš šťastné nazvučení celého ansáblu, které bylo zřejmě nutné neboť autor neměl k interpretaci svého díla profesionály, jejichž vokální projev by nebyl zastíněn orchestrem. Na druhé straně vyslovuji svůj obdiv dirigentce celého souboru nazvaného Collegium musicum Litovelsis Haně Kaštanové, která nastudovala tak náročnou skladbu vesměs s amatéry, ti však vytvořili jak v orchestru, tak ve sboru místa na profesionální úrovni.

Několik otázek na mladého skladatele a kolegu muzikologa Jana Valuška

Za prvé Vám chci pogratulovat k výjimečné skladbě. Jak jsem již uvedl, na koncertě jsem se ocitl náhodou a s ničím takovým jsem vůbec nepočítal. Netušil jsem, že na olomoucké muzikologii jsou také dobří skladatelé. Zvláštní je i volba duchovní skladby, dnešní mladí skladatelé komponují spíše orchestrální a komorní záležitosti, i samotné duchovní hudby je málo, proč právě duchovní oratorium?

O duchovní hudbu se zajímám již dlouhou dobu. Mám k tomu koneckonců předpoklady – můj otec je husitský farář. Na jeho litovelské farnosti jsem se díky tamnímu notovému materiálu s duchovní hudbou seznamoval. Po mojí kompozici Missa Litovelsis jsem se rozhodl pro skladbu, která by byla více „akční“, tedy měla více děje. Forma oratoria byla nejideálnější, tím spíše, že jsem skládal na český text.


Kde jste vzal námět, kdo vám napsal libreto?

Vždycky mě zajímalo duchovní tajemno – lidé si ho vykládali tak, aby mu rozuměli. Proto jsem přišel na myšlenku duší toužících po nápravě, andělech, které vyslal Bůh a nejdůležitějším spojovacím prvkem – nutností v životě každého člověka – nadějí. V 7 částech oratoria, které podle těchto tří „aktérů nese název O duších, andělech a naději, o ni duše v různých situací prostřednictvím andělů usilují. S textem to bylo obtížnější. Nakonec jsem se po „wagnerovsku“ sám chopil pera a text sestavil sám. Čerpal jsem z žalmů, citátů z Bible a klasické liturgie. Ta proniká do textu nejvíce – v částech se objevují reminiscence na jednotlivé části ordinária i propria (den hněvu, obětování). Šlo mi o nejméně násilné spojení – např. tam kde z nebes přicházejí andělé, aby duším zaplašily špatné myšlenky, zpívají gloria (zde jsem handlovskou ariettou připomněl dalšího svého oblíbeného skladatele oratorií), tam kde duše pochybují o své pevné víře, přechází text plynně v Credo atd. Mým prvořadým cílem bylo, aby zpěvní linky dobře deklamovaly český text.


Přesto mi pořád vrtá hlavou, jak mohli vaši skladbu interpretovat amatéři – musím ale podotknout, že v Husově sboru se po interpretační i kompoziční stránce „dělala dobrá hudba“

Na profesionální interpretaci jsem bohužel neměl prostředky. Moje spolužačka z hudební vědy Hanka Kaštanová se nabídla, že oratorium nastuduje. To ovšem ještě netušila, co ji čeká (smích). Ve skladbě je mnoho opravdu náročných míst, které by dělaly problémy i profesionálům. Přesto se nic neškrtalo, ani nepřepisovalo. Hanka dala dohromady sbor i orchestr a v září 2006 se začalo zkoušet. Ukázky jsme předvedli na vánočním koncertu v Litovli.


To jsem netušil, že narazím hned na dva kolegy! Velmi mě teší i váš praktický přístup k hudbě. Na olomoucké katedře se jako jediné v ČR vyučuje hra na klavír a improvizace – někde se to odrazit musí…Vy ale nejen že skládáte, ale i sám v oratorium zpíváte tenorový part Rozvážné duše…

Vše v rámci akce, kdo má hlasivky zpívá (smích). Ne, teď vážně. Vlastně jsem jakoby tušil, že tento part budu zpívat já. A už mi bez alternace zůstal. Ostatně když něco zkazím, můžu si za to sám…


Ne, naopak si myslím, že jste ho interpretoval velmi procítěně, poznám dobře školený hlas. I anděl zpíval výborně.

To byla kolegyně a kamarádka altistka Petra Bubelová z naší pěvecké třídy profesorky zpěvu Hany Keferové. Chodím k ní bezmála pátým rokem. Kvůli oratoriu Petra přijela až z Turecka. Za interpretaci vlastně vděčím přátelům z Olomouce – z hudební vědy, Moravského divadla a všem dobrým lidem z Litovle, kteří měli trpělivost půl roku hrát a zpívat moji hudbu.


Z prostor, kde koncertujete cítím dobrou ekumenickou spolupráci, je to tak?

Co se týče prostor, jak katolická, tak husitská církev nám vycházeli maximálně vstříc. Paní biskupa Jana Šilerová je i naším sponzorem. Dnes po koncertě mě potěšila milým dárkem. Husitští faráři vlastně v publiku vytvořili i početnou „klaku“(smích).


Nuance sólistů i všechny detaily bohužel zanikaly díky ozvučení. Nepříjemná otázka, chápu, proč jste ale nezpívali bez mikrofonů?

Bohužel to nebylo možné. My sólisté bychom to možná zvládli, ale spousta věcí by pod nahuštěnou polytonální fakturou orchestru zanikla úplně. Je důležité rozumět slovům, myslím si, že je v nich poselství pro všechny a bylo by škoda, aby jim posluchači nerozuměli i za cenu ozvučení.


Text oratoria je velmi dobrý, citlivě sestavený, nadčasový a přitom prostý a srozumitelný, to je v dnešní moderní hudbě vzácnost. Vlastně i celá skladba je dobře „stravitelná“ i pro běžného posluchače. Poznal jsem Vaši slabost pro klasickou formu a tradiční harmonii.

Muzikolog se nezapře (smích). Věděl jsem předem, že musím skládat, řekněme, umírněněji. Nakonec mi to ale vyhovovalo. Je lepší využít sílu klasické fugy, než složité postupy, které běžný posluchač neobsáhne. To je stará známá věc. I monumentalita chorálu je tradiční gradační prvek. Já jsem vybral Modrou oblohu – protestantský chorál, jehož melodie doteď duní v hlavě celé naší rodině a to nemyslím ve zlém. Je to nádherný klenutý chorál s pěkným textem, který se mi obsahově výborně hodil.

Chorál uzavřel Vaši skladbu i naše povídání, děkuji za ně, loučím se s Vámi a přeji mnoho dalších úspěchů!