Jsme součástí koalice už skoro osm let, takže se nemůžeme vymlouvat, že je něco způsobeno našimi předchůdci, říká Robert Runták, předseda hnutí spOLečně v obsáhlém rozhovoru. Dotkli jsme se v něm slučování divadla s filharmonií a otázky, zda bylo úspěšné, stavby parkovacích domů i nekonečného příběhu olomouckého hokeje. A jelikož témat bylo opravdu hodně, rozdělili jsme rozhovor do dvou částí. Tu první máte před sebou, druhá vyjde v pátek 20. března.

Sešli jsme se k rozhovoru takřka přesně po dvou letech, po necelých čtyřech od toho prvního. Pokaždé to bylo nahoře v Telegraphu a pokaždé byl ten podnik trochu jiný... 

Věta, kterou jsme nakonec použili do titulku, zazněla během rozhovoru vícekrát. Proč by toho město mělo živit tolik, pokládá Robert Runták řečnickou otázku. Ačkoliv sám není zastupitelem, je silným hráčem olomoucké komunální politiky. A je také jejím neúnavným komentátorem. Bez rukaviček. A podobně otevřený byl i při našem povídání. Sloučení filharmonie s divadlem stačit nebude, naši nástupci budou muset být radikálnější... Vrcholový sport by měl být záležitostí soukromého sektoru... Padlo mnoho tezí, které budou zřejmě leckomu ležet v žaludku.

Odcházel jsem s padesáti minutami záznamu. To není na rozhovor zase tak mnoho, tak půlka je většinou k nepoužití, myšlenky se opakují, odběhne se od tématu... Jenomže tady šly "vystřihnout" snad jen pasáže, kdy se číšník ptá, zda si dáme ještě kávu. A kdy ho R.R. poprosí, aby utřel šmouhy na okně, po kterých už několik minut nervózně pokukoval. 

Vyšlo z toho poctivých devět stran, rozhodl jsem se proto, předložit vám je ve dvou částech. Ta první je takřka výhradně o politice.

Jak se vám vede?
Musím říct, že se mi vede docela dobře a nemám moc důvodů si stěžovat. Letos mi bude padesát, jsem, doufám, zdravý, což už začíná v tomhle věku být důležitá věc. Takže dobré, dobré.

Bilancujete?
Ne, určitě ne. Na to je ještě strašně brzo.

Poslední dobou mi přijde, že jste utlumil aktivity na Facebooku, nebo že se spíš méně věnujete regionálním tématům, dřív jste je glosoval podstatně častěji a ostřeji. Už vás to nebaví? Nebo vás omrzelo hádat s trolly?
To máte asi dobrý postřeh. Určitě jsem méně aktivní. Je to dané tím, že mám opravdu hodně aktivit a na ně omezené množství času. Musím nakládat se svou energií tak, aby byla co nejlépe a nejsmysluplněji využita. A to na těch sociálních sítích asi opravdu není.

V podzimních komunálních volbách chceme mířit na dvouciferný výsledek, tedy alespoň deset procent, abychom měli pět lidí v zastupitelstvu a tři členy rady v případě, že bychom byli v koalici.

V regionální politice ale aktivní jste, i když stojíte, řekněme, v pozadí. V jaké kondici je současná radniční koalice v posledním roce vládnutí?
Řekl bych, že je v dobré kondici. Samozřejmě vznikly určité obavy, když se chystala změna na pozici primátora. Šly nějaké zvěsti, co se bude a co nebude dít… Ale myslím, že situace je docela klidná. Že bychom z koalice odcházeli vůbec nebylo na stole. Vzhledem k tomu, že se žádné dramatické scénáře nenaplnily, věřím, že to v klidu dotáhneme až do voleb.

Je to vlastně už druhá mise, druhé volební období, kdy je vaše hnutí součástí vládnoucí koalice. Považujete ji za úspěšnější?
I když se to voličům někdy složitě vysvětluje, domnívám se, že z našeho pohledu je tato druhá mise opravdu úspěšnější než ta první. Principy, na kterých naše hnutí stojí, se teď do fungování města zapsaly mnohem výrazněji. Máme o dost větší prostor prosazovat do různých sfér fungování města přístup “dobrého hospodáře”, kdy se snažíme v každém okamžiku využívat veřejné peníze co nejefektivněji. Chceme být maximálně transparentní a vyhýbat se všemu, co by mohlo jen zavánět klientelismem. Snad je to vidět. Objektivně jsme se dostali do pozice, kdy můžeme věci více ovlivňovat.
Což je dáno asi tím, že je nyní pevnější vaše pozice v rámci koalice…
Přesně tak. Ta dvě volební období vnímám velmi rozdílně. V tom prvním jsme měli pouze jednoho člena v radě a tři zastupitele. Do druhého období už jsme vstupovali poučenější, se dvěma radními a čtyřmi zastupiteli. Právě tato politická síla nám dává jinou pozici a možnost věci reálně dotahovat. V podzimních komunálních volbách ale chceme mířit na dvouciferný výsledek, tedy alespoň deset procent, abychom měli pět lidí v zastupitelstvu a tři členy rady v případě, že bychom byli v koalici. To by nám umožnilo prosazovat naše témata ještě efektivněji.

Tak pojďme rozebrat některá ta klíčová témata, která se k aktuálnímu volebnímu období vztahují. Začal bych parkovací politikou. Vy sám jste jí velmi fandil, v rozhovoru jste mi tehdy těsně po volbách říkal, že to už brzy bude zavedeno. Před dvěma roky jste byl pořád optimista, mluvilo se jenom o zpoždění. Teď to vypadá, že se to během volebního období zavést nestihne…
Zavedení nových zón C a D se do voleb nestihne, těsně po volbách ale určitě ano, pokud tedy někdo neudělá zásadní politické rozhodnutí a nezruší to, což si ale popravdě v této fázi už vůbec nedovedu představit. Mrzí mě, že projekt už neběží, protože jsem přesvědčen, že jde o výbornou věc, kterou obyvatelé velmi rychle ocení – a to včetně těch, kteří mají dnes obavy. Ostatně lidí, kteří po tomto řešení sami volají, je hodně.
Situace, kterou jsme v této oblasti převzali, byla bohužel mnohem horší, než jsme si původně mysleli. Celý koncept jsme museli začít budovat v podstatě od nuly. Aktuálně se vybírá společnost, která celé systémové řešení dotáhne. Podle upraveného harmonogramu by k prvnímu nasazení mělo dojít na jaře příštího roku v zóně C, tedy širším okruhu centra. Věřím, že tentokrát už se to podaří. Je škoda, že systém nezačal fungovat o pár let dříve, ale realita byla zkrátka taková, jaká byla.

Nebylo chybou, nejprve vypustit poměrně velkou kampaň, a až poté zjistit, že to vlastně nejde a nic se dělat nebude?
Tato agenda spadá do kompetence pana náměstka Pejpka. Ten situaci po seznámení se s fakty vyhodnotil tak, že než se snažit narychlo látat něco, co bylo od základu špatně připravené, bude lepší postavit celý systém nově. Věřím, že pro toto své rozhodnutí měl pádné důvody. Naším společným cílem každopádně zůstává, aby byla parkovací politika v Olomouci zavedena co nejdříve.

Tomu rozumím. S parkovací politikou ale také úzce souvisí téma parkovacích domů, odstavných parkovišť… Tam přece není potřeba čekat na nějaký software. Jsme o více než tři roky dál a nemáme ani jedno nové parkoviště, o parkovacích domech ani nemluvě…
Sleduji-li aktuální situaci, v určité fázi přípravy je parkovací dům v ulici Poupětova a řeší se také projekt v Hodolanech. Uznávám, že je to zatím málo. Na druhou stranu, když se dívám na situaci v jiných městech, nejsou na tom o mnoho lépe.

Což ale řidiče neutěší…
To ne. Ale ono je to o přístupu a samozřejmě jako vždy i o penězích. Náklady na jedno parkovací místo v plánovaném domě na Poupětově ulici jsou přes půl milionu korun. V Českých Budějovicích před dvěma roky postavili skeletový parkovací dům, kde náklady na jedno místo činily, co si vybavuji, 300 až 350 tisíc korun. A to mi přijde inspirativní! Parkovací dům beru jako velmi utilitární stavbu. To znamená, že počítám velmi pečlivě, aby parkovací místo vyšlo na co nejméně peněz. Není tam potřeba nějaká velká architektura a náročnost na rozpočet města je pak mnohem menší. Olomouc ale bohužel touhle cestou zatím úplně nejde, což je podle mě chyba. Ale může se to změnit. Na druhou stranu, neudělali jsme všechno špatně…

To netvrdím, třeba kampaň, aby si lidé přihlásili trvalý pobyt, přinesla městu spoustu nových obyvatel a s nimi i peněz do kasy…
Upřímně, myslel jsem si, že budeme ještě úspěšnější. Ale ta kampaň byla dobrá. A od začátku říkám, že hlavní kampaní bude parkovací politika, protože ta je jednoznačně postavená výhodně pro lidi s trvalým pobytem v Olomouci. Podle mě se po jejím zavedení počet obyvatel ještě výrazně zvýší.

Vy už roky docela brojíte proti tramvajím. Že jsou drahé, pro město velikosti Olomouce nevýhodné, lepší je nemít… Nová primátorka teď už otevřeně mluví o tom, že možná bude nejvýhodnější neopravovat trať do Pavloviček a ukončit ji u bývalého divadla. Myslíte, že je to krok správným směrem?
Já osobně mám tramvaje rád, jezdím s nimi. Ale je potřeba říkat nahlas i ty nepopulární věci, tedy kolik nás stojí a co všechno bychom ve městě mohli mít, kdyby tu místo tramvají jezdily třeba elektrobusy. V Hodolanech tomu možná říkáme oprava, ale reálně jde o výstavbu zcela nové trati. A já tvrdím, že pokud už máme budovat novou trať, dává smysl ji stavět tam, kde je skutečně potřeba – například ve Slavoníně. Lokalita, kudy vede dnes, už neodpovídá současnému rozvoji města; Olomouc se zkrátka vyvíjela jinak, než se v šedesátých letech plánovalo.
Existují jasné parametry určující, pro jak velká sídliště má tramvajová doprava ekonomický a logistický smysl. Při racionálním pohledu na čísla zjistíte, že v případě Bělidel to tak není. V tomto jsem ve shodě s paní primátorkou: než stavět novou trať na Bělidla, raději bych ji viděl jinde. Ale podotýkám, že jde o můj osobní názor, který má určitě i v řadách našeho hnutí četné odpůrce.

Jsem si samozřejmě vědom toho, že je to politicky nepopulární názor. Opozice bude vždy tvrdit, že si Olomouc zaslouží všechno, od tramvají až po velkou hokejovou halu. Já se však na věc dívám skrze data, čísla, peníze a usiluji o přijímání racionálních rozhodnutí. A z tohoto pohledu je logické vést tramvaj jinam než na Bělidla.

Myslím, že by měla být vyřčena například otázka, zda místo průměrné velké filharmonie nemít třeba nadprůměrnou, vynikající filharmonii komorní...

Zmínil jste hokejovou halu, zimní stadion. Když jsme se o tom bavili minule, říkal jste, že je to v podstatě jenom otázka toho, celé si to propočítat a vybrat nejvýhodnější variantu. Ukazuje se, že to tak asi není, protože jinak by nějaké rozhodnutí už dávno padlo. Čím to, že klíčové a důležité věci, které minimálně v kampani snad každý označuje za prioritu, se táhnou dlouhé roky, v případě stadionu desetiletí?
Víte co? My v radě města působíme už druhé volební období, takže se teď už moc nemůžeme vymlouvat na to, co se dělalo či nedělalo před námi. Na druhou stranu se tento problém v Olomouci řeší už třicet let; není to tedy jen záležitost současné koalice. Brzdou je spíše různorodost pohledů na věc. Některé koaliční i opoziční strany preferují cestu podpory projektu soukromého subjektu, zatímco jiné jsou proti. Pokud se ale bavíme o investicích do městského majetku, aktuálně se řeší výstavba malé hokejové haly. Městský rozpočet s její výstavbou letos počítá. Považuji to za velmi důležitou věc a mým velkým přáním je, aby se s výstavbou začalo v polovině roku. I když to není definitivní vyřešení celého problému, zajistí to dvě ledové plochy, díky kterým budou mít mládežnické a juniorské týmy kde trénovat a hrát své zápasy. Otázka velkého stadionu je především o politickém rozhodnutí. Pokud by se město rozhodlo pro zásadní rekonstrukci nebo stavbu nového stadionu na stávajícím místě, bude to stát peníze. Finance by ovšem vyžadovala i městská podpora projektu Redstone, byť v jiné struktuře. Zde momentálně probíhá procedura notifikace k Evropské unii. Pokud dopadne pozitivně, realizaci haly na Velkomoravské nebude nic bránit, pakliže politici budou umět najít shodu, která na půdě současné koalice není, ale třeba ANO a ODS ji mají.

Velmi kontroverzním tématem tohoto volebního období bylo slučování divadla a filharmonie. Už rok jsou “pod jednou střechou” a navenek se vlastně nic nestalo. Vnímáte to jako úspěch?
Jsem rád, že ke sloučení obou institucí došlo, osobně bych však v tomto procesu postupoval důsledněji. Subjekty jsme sice formálně propojili pod společné vedení, což umožňuje lépe využívat synergie, ale k žádné zásadní finanční úspoře zatím nedošlo. Výraznějších úspor lze totiž dosáhnout dalšími opatřeními, například sloučením orchestrů, transformací filharmonie, větším zapojením kraje, zřízením veřejné kulturní instituce a podobně . Ale to už bude tématem pro příští radniční koalice, zda budou chtít takové kroky činit a zda k nim najdou odvahu...

Ke sloučení orchestrů, nebo rušení souborů?
Odvahu ke krokům, které budou považovat za správné.

A to by podle vás bylo co?
Myslím, že by měla být vyřčena například otázka, zda místo průměrné velké filharmonie nemít třeba nadprůměrnou, vynikající filharmonii komorní, jaká je třeba v Pardubicích. Na jednu stranu je personálně mnohem menší, ale může přinášet kvalitnější věci. Tohle je jedna z alternativ, která mi přijde zajímavá…

Vy se s názorem, že velkých orchestrů máme minimálně na Moravě příliš, nijak netajíte…
V celém Česku, nejen na Moravě.

Pořád si za tím stojíte?
Ano, určitě.

Takže to mohu chápat i tak, že pokud by vaše hnutí spOLečně mělo většinu, prosadíte ještě radikálnější kroky, než jen slučování, jakého jsme byli svědky?
V tomto ohledu mám v rámci našeho hnutí poměrně složitou pozici, protože na věc zdaleka nepanuje jednoznačný názor. Vnitřní diskuzi jsme sice nikdy úplně nevyhrotili, ale já se svým postojem netajím a musím otevřeně přiznat, že i u nás jsou lidé s opačným pohledem, kteří by se touto cestou vydat nechtěli. Jsem však přesvědčen, že město bude muset v budoucnu k podobnému rozhodnutí tak jako tak přistoupit.

Tím sloučením to podle vás na příštích dvacet, třicet let vyřešeno není…
Není, není. Stále dokola říkám, že je lepší mít třeba méně věcí nebo institucí, ale zato kvalitních. Než tu mít hodně průměrných nebo dokonce podprůměrných.

Profesionální sport vnímám primárně jako záležitost soukromých subjektů. Podívejme se na fotbalovou Sigmu. Taky se docela dlouhou dobu trápila. A pak přišel nový majitel a evidentně se finanční situace úplně změnila.

Já se s dovolením teď musím vrátit k zimnímu stadionu. S logikou, kterou jste právě zmínil: Nebylo by pro město výhodnější prostě hokej zrušit? A problém by byl vyřešen, žádný zimák se nemusí stavět ani opravovat. Což je mimochodem názor, který se v kuloárech už šíří. Že město potřebuje investovat do infrastruktury, že má v havarijním stavu kilometry trubek pod zemí, do škol zatéká a miliardy pro hokej jsou úplně mimo mísu…
Asi žádný politik si nepřeje, aby se během jeho vlády něco rušilo, aby se v těch velkých sportech sestupovalo do nižší soutěže a tak. Ale já profesionální sport vnímám primárně jako záležitost soukromých subjektů. Podívejme se na fotbalovou Sigmu. Taky se docela dlouhou dobu trápila. A pak přišel nový majitel a evidentně se finanční situace úplně změnila. A ačkoli jsem si vědom toho, že finanční atraktivita fotbalu je jiná než hokeje, může se stát něco podobného. A najednou ty problémy, které jsou dneska těžko řešitelné, budou strašně jednoduché.
Provozování hokeje je finančně náročnější než v případě fotbalu a město Olomouc profesionální hokej dospělých v rámci svých možností podporuje poměrně výrazně. Jsem však přesvědčen, že hokej na vysoké úrovni lze v našem městě dlouhodobě udržet pouze tehdy, pokud zde budou působit dostatečně silné soukromé subjekty, které jej budou podporovat v rámci svých obchodních a reklamních aktivit.
Jak tvrdím od počátku, profesionální sport by neměl být finančně závislý na městě. Úlohou radnice je vytvořit základní podmínky, o zbytek se musí postarat někdo jiný. Samozřejmostí pak zůstává povinnost města zajistit zázemí pro sportování dětí a mládeže; to je automatické.

Jsem velmi rád, že město už není akcionářem Sigmy; toto řešení jsem od počátku považoval za špatné a současný stav vnímám jako mnohem lepší. Za logický krok, který bych si přál, bych považoval i to, kdyby si současní majitelé Sigmy koupili stadion od města zpět. Věřím, že podobně rozumný scénář se nakonec podaří najít i v hokeji.