Sobotní akci GARMIN RUN-UP předcházela obrovská mediální kampaň. Do tohoto netradičního závodu o zdolání 18 pater nejvyšší olomoucké budovy - Regionálního centra se prostřednictvím internetu přihlásilo přes 300 závodníků z celé ČR i zahraničí. Toto sportovní klání však doplatilo na špatnou organizaci a technické obtíže.

Začátek byl stanoven na desátou hodinu dopoledne, kvůli pozdní registraci přihlášených došlo však k více než půlhodinovému zpoždění, během kterého se startující rozcvičovali a navzájem masírovali. Mezi soutěžícími byli jak vrcholoví sportovci, kteří poctivě trénovali, tak i sportovní laici, kteří si prostě přišli otestovat svoji kondici.

Za startovné 150 Kč obdrželi soutěžící tričko s připínacím číslem a čipem a dárky od partnerů závodu. Soutěžilo se v 5 kategoriích a to: muž, žena, senior, tým a firma. Z každé kategorie se mělo do finále kvalifikovat deset nejrychlejších.

Trasa závodu zahrnovala osmdesátimetrovou rozběhovou dráhu na náměstí před věží a pak náročný výstup po pěti stech schodech do nejvyššího patra. Závodníci startovali po dvojicích v 30 sekundových intervalech bez ohledu na startovní čísla - kdo přišel na start, běžel. Bohužel se nepodařilo zrealizovat organizátory slibovaný přenos běhu na velkoplošnou obrazovku, takže diváci se museli spokojit s povzbuzováním soutěžících u rozběhové dráhy. Na jejich dojmy z běhu si museli počkat, než se vrátí ke startu, kde je moderátor vyzpovídá. První startující - závodník číslo 11 se po zdolání věže nechal slyšet: „Do devátého patra v pohodě, pak je to na p…! V desátém jsem dostal hroznou chuť na pivo a v šestnáctém byla tak hrozná, že jsem myslel, že to vzdám, ale zvládl jsem to.“

Do cíle doběhli, s většími či menšími obtížemi, všichni. Nahoře si pochvalovali počasí a svorně nadávali na absenci avizovaného občerstvení a lékaře v cíli a suchý vzduch na schodišti. Časy se pohybovaly kolem dvou minut a většina závodníků byla se svým výkonem spokojena – soutěž brali s nadhledem jako zpestření víkendu a o výhře, kterou bylo Porsche 911 pronajaté na tři dny, nikdo moc nepřemýšlel.

Po tomto hlavním závodu, který skončil ve 14 hodin, následovalo sportovně zábavné odpoledne. Lákadlem byla pro diváky především módní show, kde modelky agentury Styl prezentovaly mimo sportovní módu také kolekci nádherných brazilských plavek. To vše s profesionálním úsměvem na tváři, přestože přihlížející se třásli zimou i ve svetrech a bundách.

Mimo hlavního závodu byly připraveny běžecké disciplíny i pro děti a to v kategoriích 3-7 let (v doprovodu rodičů, pouze 80m do budovy), 8-11 let (5 pater) a 12-16 let (10 pater).

Odpoledne divákům i závodníkům zpříjemnily svým vystoupením kapely Buty a Fofrovanka. Pro děti byly partnery závodu připraveny různé atrakce.

Zatímco se publikum bavilo, organizátorům nastaly krušné chvíle. Zhruba půl hodiny po ukončení závodu již měly být zveřejněny výsledky, tedy seznam vítězné padesátky, která v 19 hodin poběží večerní finále. Když ale závodníci neměli žádné informace ani v pět hodin odpoledne, začínalo být jasné, že něco není v pořádku… Spadl systém. Počítač vyhodnotil pouze 78 prvních doběhnuvších a pak přestaly sedět jména s čísly a čísla s časy…V osmnáctém patře, kde bylo soustředěno technické zázemí (elektronická brána a dva počítače) nastal totální zmatek. Přes několikahodinovou snahu uvést vše do pořádku se konečné pořadí stanovit nepodařilo. Přistoupilo se tedy k nouzovému řešení: Kdo čekání vydržel a chce, může běžet v 19 hodin znovu. Většina závodníků vzala naštěstí situaci sportovně, jen litovali,že se nedozví svůj čas.

Po finálovém závodu se soutěžící, unaveni více celodenním čekáním než fyzickou námahou shromáždili v přízemních prostorách budovy a nastalo netrpělivé čekání na výsledky. Po hodině a půl se mezi polehávajícími a pospávajícími závodníky začal šířit černý humor na téma zhroucení systému a případný třetí výběh.
Po dvou hodinách, kdy už na výsledky čekala opravdová hrstka domácích soutěžících, jsem to vzdala i já. Bez výsledků. Bez fotek vítězů.

Nezbývá než doufat, že sportovci nepřišli o nadhled a vrátí se na příští ročník této soutěže, která měla v Česku tak neslavnou premiéru. Snad se příště podaří závod lépe zorganizovat a technicky zajistit, aby se fórum webových stránek závodu neplnilo jen zklamanými vzkazy na téma „organizační propadák“.