V rámci hudebních večerů, pořádaných řadu let respektovanou divadelní korepetitorkou bývalého operetního souboru Moravského divadla v Olomouci Jarmilou Malendovou, se třetí neděli adventní, tj. 16. prosince, uskutečnil pořad s názvem Předvánoční zpívání spirituálů. Hudební večer se velmi líbil a jeho jednotlivé části – citlivě vyvážené, imponující a v provedení přímo perfektní – byly bezprostředně a bezděčně oceňovány na otevřené scéně, nikoli však jen proto, že v Besedním sále opona neexistuje.

K aktérům večera samozřejmě patřila paní Jarmila Malendová, ale také operní pěvec a oblíbený sólista Ladislav Petrů, pohotová a bezprostřední herečka Vlasta Hartlová a v Olomouci zcela neznámý pěvecký sbor Harmonia z Hranic, vedený verbálně disponovaným a vtipným sbormistrem Jiřím Milošem. Program byl pestrý a bohatý, a to navzdory tomu, že byl prezentován jako monotematický. Příčina tkvěla ve známé zkušenosti, uložené v lidové moudrosti, která předvídá, že když dva dělají totéž, nedělají totéž. Večer se samozřejmě točil kolem slibovaných spirituálů. Ladislav Petrů se blížil v pojetí Armstrongovi, sbor naproti tomu sugeroval, že byl poučen jak v Africe, tak i v Americe. Zpívány byly písně známé a oblíbené, ale také zcela svébytné, jakoby objevené v archivu. Jednalo se především o zpěvy, jež vznikly před vrcholnou érou amerického otrokářství.
Základem večera byly čtyři vstupy hostujícího sboru, v němž jako sólisté byli nepřehlédnutelní Kateřina Fojtů, Vašek Pajtl, Svatopluk Vařeka, a Petr Minář, v roli nečekaného komentátora pak špílci oplývající šťavnatý glosátor a dirigent v jedné osobě Jiří Miloš. Do jejich členěného pásma černošských zpěvů vstupoval výborně připravený kultivovaný pěvec Ladislav Petrů v doprovodu paní Jarmily Malendové. Literární tvorbu korespondující s černoškou vokální hudbou s pochopením přednášela Vlasta Hartlová. Nejdříve si k interpretaci zvolila parafrázi z černošského Starého zákona pojednávající o stvoření světa, v druhé ukázce pak citlivý český překlad spirituálu.

Diváci se jako obvykle bavili až do poslední chvíle, tentokrát ale zvědavě, neboť si nebyli jisti, co přinese další minuta. To proto, že dirigující Jiří Miloš z Hranic byl ve své jadrnosti nevypočitatelný...Trošku chyběla špetka vánoční nostalgie a lyrického zavzdychání... Ale nikdo z diváků kvůli tomu netruchlil.