Tak nám kolem naší krásné olomoucké radnice vyrostla ohrada. Má nás chránit před tím, aby nám goticko-renesanční skvost, který jezdí na Hanou obdivovat turisté z tuzemska i ciziny, nespadl na hlavu. Jako se to stalo v historickém centru města za poslední zhruba rok už dvakrát. A nyní prý naše životy a zdraví ohrožují staticky nejisté římsy samotného sídla konšelů. Docela by mě zajímalo, kam to povede dál.

Jsou situace, které neradno podceňovat a brát na lehkou váhu. Patří k nim bezpochyby i ta, v níž se v těchto dnech ocitla olomoucká radnice (v tomto případě nikoliv ona nebohá budova, ale její osazenstvo). Téměř přesně před rokem zabil pád části štítové zdi v ulici 8. května starou paní, k podobné tragédii nedošlo možná jen shodou okolností letos na konci října, kdy se na chodník zřítily tuny zdiva z nedaleké polikliniky. Odborníci i laici od té doby vedou vzrušené debaty o příčinách a vinících těchto cihlových lavin. Hlavním podezřelým (alespoň pro mnohé z nás) není v tomto případě zahradník, ale hustá moderní doprava, ať už ta tramvajová, nebo nebývalý provoz těžkých motorových strojů mezi starými domy vůbec.
A tak se vedení města rozhodlo jednat. A když už nejsou peníze na odkládanou rekonstrukci ulic, kterými vedou tramvajové koleje, nechá magistrát statikem aspoň zkontrolovat stav svých budov v městské památkové rezervaci. A totéž bude žádat i po ostatních vlastnících historických domů. Od včerejška má tento hon na padavky svou první oběť. Zcela v duchu rčení, že pod svícnem bývá největší tma, se podezřelými ze statické nepevnosti staly římsy samotné olomoucké radnice. Tu hned vzápětí obehnaly pásky zakazující kolemjdoucím pro jistotu vstup do bezprostřední blízkosti radničních chrličů bdících nad našimi kroky.

Má to však podle mě jeden háček. Statik je v nastalé situaci v podobně nejistém postavení jako například lékař vyšetřující (možná) nemocného pacienta. Jejich zodpovědnost je v obou případech vysoká a chyba může skončit nejen škodou na těle vyšetřovaného, ale následně i trestním postihem vyšetřujícího. Stejně jako doktor medicíny obvykle pošle při prvním podezření na nemoc pacienta raději do postele (znáte to, vždycky vám "něco" najde), i statik si těžko troufne se stoprocentní jistotou prohlásit, že zkoumaná budova je naprosto zdráva. Zvlášť je-li v tomto případě pacientem palác například ze šestnáctého století, jehož porodníci v době jeho narození s nějakými tramvajemi či kamiony rozhodně nepočítali a ke všemu je mu dnes už požehnaných pět set pryč...
A tak se trošku obávám toho, že se po odborných prohlídkách všech domů v centru města může stát, že budeme mít tu naši památkovou rezervaci obehnanou páskou pěkně celou. Vstup zakázán, kdykoliv to přece může spadnout. Vždyť je to staré a skvělému životnímu stylu moderní společnosti zcela neuzpůsobené.
Anebo je pravda o něco prozaičtější a možná svým způsobem ještě horší. Většina domů v centru je v naprostém pořádku, jen ta radnice s městským ředitelstvím uvnitř je opravdu tak trochu na spadnutí. Pak by ale stálo za to zvážit, kdo nám to naše město vlastně z té barabizny na odpis řídí.