Je to trošku jako v Kocourkově. Poté, co už celá řada řidičů nedobrovolně zaparkovala o lampy na Dolním náměstí, radnice trpělivě vyměňuje poškozené sloupy za nové. Nic jiného jí totiž zatím nezbývá. A platí se to z pojištění; tahle sisyfovská práce proto nezatěžuje pokladnu a alespoň nasytí hladové dělníky. Bezvadné.

Předem je potřeba říct, že na čelo si neklepe jen občan, ale i vedení města. Bohužel, nebo možná bohudík, žijeme v zemi, kde si sice zaplatíte opravu náměstí, ale přestože je vaše, nemůžete si s ním vůbec dělat, co byste chtěli. Vždycky vám do toho budou mluvit památkáři a často také architekt, který má na výsledný produkt autorská práva. A tady právě začíná ten Kocourkov. Selský rozum hovoří jasně: sloup stojí v cestě, rozbíjejí se o něj auta, vezmeme sloup a dáme ho někam, kde nebude překážet. To ale nejde tak snadno.
V prvé řadě je tu jakýsi duchovní rozměr. Směr dlažby totiž jasně vymezuje, kudy by měla jezdit auta a kde začíná prostor pro pěší. Aby to bylo ještě jasnější, na rozhraní byly umístěny právě sloupy veřejného osvětlení. Idea pěkná. Chodcům je to ale jedno a řidičům to paradoxně právě za jasného počasí moc nedochází. Kdo to zkoušel, ví, že v ostrém protisvětle máte co dělat, aby vám někdo neskončil pod koly. Pokud sloup nečekáte, je to hned. Obě lampy u vjezdu do Lafayettovy ulice se tak měnily už dvakrát. Prostý nápad posunout je k chodníku je ovšem z žánru sci-fi. Poškodilo by to prý celkové vyznění pojetí náměstí.
Před několika týdny tak zaznělo na tiskovce rady města zoufalé řešení: před lampy budou umístěny obrovské žulové kvádry. Těch už by si měli řidiči všimnout a poctivý kámen tak lampy ochrání. Ještě jsem neviděl obrázky, ale dovedu si to představit. Bude to ohavnost srovnatelná s betonovými truhlíky, kdysi ozdobou každého správného veřejného prostranství. A i na ni si počkáme pár měsíců, než celý proces získá své bumážky. Za tu dobu vyměníme nabourané sloupy ještě minimálně dvakrát. Možná by se někteří lidé měli zamyslet, jestli to vážně trochu nepřeháníme. Nejde o rozbitá auta, naštvané řidiče, bezradné úředníky a výrobce lamp, který si mne ruce. Jde o to, že ze sebe před světem děláme pitomce. Doufejme, že si toho nevšimne nějaká japonská cestovka.