Policisté v pátek opět uspořádali malého olomouckého „Kryštofa“ a vybrali na pokutách dvacet tisíc korun. Stačilo jim k tomu pár hodin a asi to příliš nebolelo nikoho. Prostou matematikou spočtete, že průměrně zaplatilo pětatřicet pokutovaných necelých šest stovek. To je částka, která se dá unést.

Mluvčí Marta Vlachová potvrdila, že tentokrát nebyl u žádného řidiče zjištěn alkohol. Není se čemu divit. Akce totiž proběhla mezi půl šestou a desátou hodinou ranní, kdy moc opilců opravdu nepotkáte. Ti notoričtí ještě vyspávají čtvrtek a ti „páteční“ se na svou první skleničku teprve těší. Hlídky se tak musely „spokojit“ s devatenácti vozidly, jejichž technický stav „nebyl odpovídající“, což mimochodem může znamenat, že vám nesvítí žárovka u SPZ. (Nebo také, že vám nesvítí brzdová světla, nebo třeba nemáte utažená kola, což jsou věci mnohem závažnější.) Abych řekl pravdu, v Olomouci jsem (naštěstí) nikdy pokutován nebyl, ale v neblahé paměti mám nedávný zážitek z Valašskéko Meziříčí, kde jsem téměř hodinu stál v noci v mrazu u krajnice a čekal, až policista vyplní veškeré byrokratické příslušesntví pětisetkorunové pokuty, která mi byla po zásluze udělena za to, že jsem měl na konci ledna v dokladech zelenou kartu s loňským letopočtem. Bylo to v noci a nikam jsem nespěchal. Kdybych byl podobným zážitkem odměněn při cestě do práce, pravděpodobně by mě to, mírně řečeno, příliš nepotěšilo. Nechci podceňovat práci policistů. Silnice nás denně přesvědčují, že i drobnosti mohou rozhodovat o věcech bytí či nebytí a tak je dobré plácnout přes prsty (rozuměj peněženku) za každé, byť sebemenší, porušení dopravních předpisů. Jenom mi není jasná denní doba, kterou si policisté vybírají pro své akce.

Poslední olomoucký „Kryštof“ proběhl v úterý 25. března opět v dopoledních hodinách. Nechci policistům křivdit, ale přímo se nabízí odpověď, že chtějí bez námahy splnit svoje pokutovací povinnosti v době, která je pro práci nejpříjemnější. Páteční večer se dá určitě využít smysluplněji, než postáváním u krajnice a kontrolováním nerudných nočních jezdců.

Jelikož jsem líný, vyrážím dost často na pravidelná páteční hospodská setkání motorizován a netemním si proto hlavu démonem alkoholu. Když potom projíždím nočním městem, doslova pasu po nějaké hlídce, které bych hrdě zafoukal do přístoje, načež by muž zákona spojeně řekl „v pořádku“. Vedu si přesnou evidenci. V pátek večer jsem byl v našem městě od roku 2005 zastaven jednou a jediné, co po mě policista kromě dokladů chtěl, byla lékárnička. (V roce 2007 jsem byl v nočních hodinách zastaven a dýchal jsem, ale to se nepočítá, protože to nebylo v pátek.)

Shodou okolností jsem se minulý pátek vracel v nočních hodinách vozem a mám tři poznatky:
Roomster v barvách jedné superrychlé pizzerie, jedoucí po Třídě Svobody nejméně stovkou pruhem pro autobusy. Když kousek za finančním úřadem odbočuji z hlavní doleva, zpomalím a vyhodím blinkr, nějaký zběsilý jezdec v džípu mě bez okolků předjel. Kdybych neviděl jeho ostrá světla, pravděpodobně by to bolelo, protože padesát nejel ani omylem. O pár metrů dál mi řidič bílé felicie nedal přednost zprava a vjel mi do cesty. Nelekl jsem se. Na přednost zprava už dávno nevěřím. Moje jízda z hostince domů trvala necelých deset minut a za tu dobu jsem potkal tři blázny, kterým bych nedal do ruky ani tříkolku, natož automobil. Policisté však zřejmě už měli svoje povinnosti splněny.

Ředitel dopravní policie Martin Červíček v neděli na Primě tvrdil, že policistů je už teď na silnicích dvojnásobek. Neřekl ale kdy. Taky tvrdil, že policisté budou jezdit v provozu i v civilních autech. Doufám, že je nebudou používat jen dopoledne a ještě jenom za předpokladu, že je hezky.