Jsi cyklista, ne prase. Tak by se mohla jmenovat kampaň upozorňující příznivce zdravého pohybu na existenci dopravních značek a předpisů vůbec. Podpora cyklistiky je fajn, všechny ty dotované půjčovny, opravny, renovovny starých kol, soutěže… Nebude z nás Dánsko, ale frajer ten, kdo kolo za auto vymění! Pokud se vám ale takový frajer vyřítí na kruháči v protisměru, měl by dostat nafackováno. On se vám ale nejspíš vysměje. Je přece cyklista! A pro ty, aspoň v myslích některých jedinců v sedle, zřejmě pravidla neplatí. Přitom riskují daleko víc, než jen zmačkané plechy.

Je to krásná představa: město prosté čoudících aut a po silnicích se prohánějí usměvaví štíhlí lidé na bicyklech. Pro starší a méně pohyblivé bezchybně fungující ekologická hromadná doprava. Tady máte můj lístek, kdyby tohle mělo šanci se splnit, určitě bych hlasoval pro. Ale je to sen splnitelný možná v univerzitním městečku někde daleko za oceánem, ale sotva se může uskutečnit v multifunkční Olomouci. Všechny druhy dopravy tu musí fungovat v jakési symbióze. A to tedy zatím zdaleka neplatí.
Viděno pohledem každodenního řidiče, někteří cyklisté trpí jakýmsi podivným komplexem nedotknutelnosti a výjimečnosti, který mi lehce připomíná pohrdavé chování některých národnostních menšin, za každé své nepohodlí vinících v prvé řadě většinového utlačovatele. Slušní cyklisté, promiňte. Vím, že existujete a není vás málo, ta druhá skupina ovšem bohužel není zrovna na ústupu. Budu jim říkat třeba cyklomagoři, ať se odlišíte. Potkáte je každou chvíli. Motáte se úzkou jednosměrkou, samá zatáčka, po obou stranách zaparkovaná auta. A najednou se proti vám vyřítí cyklomagor se zuřivým výrazem. Taktak zabráníte srážce a prudce oddechujete po prožitém šoku. V lepším případě vás cyklomagor objede, v horším vám ještě vynadá. Nebo na sídlišti projíždíte neznačenou křižovatkou, a tak nějak ze zvyku jste ostražití i na levou stranu, přestože odtamtud máte přednost. Ke katastrofě bylo blízko, po silnici si jako by nic fičí mamina na skládačce a za ní dvě kachňátka, chlapeček s holčičkou na horských kolech blýskajících se ještě novotou. Ty vole, křičím a bouchám do klaksonu, protože pořád hloupě věřím, že by si třeba někteří lidi mohli uvědomit chybu a příště už ji neudělat. Ale nestane se vůbec nic. Nebo takhle jedou dva cyklomagoři na úzké okresce proslulé vysokou úmrtností vedle sebe… A podobných příhod má každý řidič spoustu.
Kdysi, jednou jedinkrát jsem to nevydržel a na jednom nepříliš frekventovaném, ale úzkém a dlouhém kruhovém objezdu zablokoval autem cestu rodince cyklomagorů, bezstarostně jedoucí v protisměru. Klidným hlasem jsem jim staženým okýnkem prozradil sladké tajemství takzvané okružní křižovatky. Vůbec jsem nebyl zlý. "Prostě, musíte tu jet jen proti směru hodinových ručiček," vysvětloval jsem klidně zpocené matce cyklomagorce. Podívala se na mě s nechápavým výrazem: "Ale my jsme přece na kole," řekla, načež mě celá cyklorodinka objela a pokračovala dál.
Přesto si myslím, že osvěta by fungovat mohla. Naučili jsme se používat bezpečnostní pásy, neházet vložky do klozetu i třídit odpad. Proč by se cyklisté nemohli naučit dopravní předpisy? Ať si klidně dají před jízdou nějaké to pivko, ale když uvidí červenou kulatou značku s bílou pomlčkou, ať se, kruci, zastaví a pokud se jim nechce hledat jinou cestu, tak z toho kola slezou a úsekem ho vedou. Ty následky jsou totiž většinou fatální hlavně pro ně. Řidič chráněný tunou plechu, airbagy a chytrou elektronikou, je totiž docela v bezpečí.
Budování cyklostezek je chvályhodné a oddechnou si i řidiči. Obě skupiny se ale na silnicích stejně budou potkávat vždy. Možná by nějaká kampaň "Jsi cyklista, ne prase" mohla snížit počet nehod i každodenních šokových situací. My za volantem bychom to ocenili.