Kino Metropol v úterý hostilo úspěšného a známého zpěváka Petra Koláře, který zde zazpíval písně z jeho zatím posledního alba Čas nás naučí, ale neopomenul také své starší hitovky. Celý koncert aktivně komunikoval s publikem, snažil se ho rozezpívat a rukama hrál na imaginární kytaru. Těsně před koncertem se nám podařilo položit pár otázek. Zjistili jsme, co má v plánu v blízké budoucnosti, jak hodnotí svou muzikálovou kariéru a co si myslí o skandále z Českého slavíka.

Vaše poslední deska vyšla na podzim roku 2011, co máte nyní v plánu?
Tenhle rok chystám novej materiál a chtěl bych udělat další desku, která bude posunem v mé tvorbě, ale na druhou stranu se nebude lišit od tý předešlý. Chci, aby společným jmenovatelem byly písničky, mám je rád, a proto se nebudu pouštět do žádných kompozic, kterým ani nerozumím. Každá deska je odrazem období, kdy se vytváří. Já se teď cítím fajn a deska by měla být taky v pohodě. Chtěl bych ji stihnout udělat do letošního podzimu, když teda budu mít dost energie.

Kam bude ten posun?
Posun bude v tom, že ty věci budou nový – spíš zvukově, zásadně se ale lišit nebude. Budou tam písničky a zpívat bude Petr Kolář, který je na všech deskách. Musíme zase najít nový prostory, ale určitě ne aranžersky moderní zvuky. Mám rád starou hudbu a starý základy, na tom moje tvorba stojí.

Jak vnímáte svou záporáckou roli v muzikále Klíč králů? Jaké jsou ohlasy?
Léta jsem hrál samý klaďase a prince, tohle bylo po dlouhý době něco odlišnýho a pro mě je to jiný a zajímavý. S Danielem Landou jsem dělal už několik věcí a svým způsobem jsem se těšil na naši spolupráci. Nezklamalo mě to, Klíč králů je mírně apokalyptický, taková lehká deprese, ovšem zajímavě zpracovaná. Klasický muzikálový publikum muselo docela koukat, ale zase mohli vědět, co od Dana Landy čekat. Lidé, kteří to chtěli vidět, tak to viděli a další už nepřišli.

Kterou ze svých muzikálových rolí máte nejraději?
Měl jsem vždy štěstí na dobrý produkce, ale pokaždý člověk vzpomíná na první roli a potom na poslední. Moje první větší role byla v muzikálu Vlasy, což už bylo skoro před 20 lety. Tam jsem měl svoji první sólovou píseň a svůj proslov. Byla tam dobrá parta a živá kapela, to už se dneska moc nenosí. Dále rád vzpomínám na Johanku z Arku a Excalibur, i když jsem zažil plno muzikálů z doby před tím, ani si je všechny nepamatuju. Za těch dvacet let jich mohlo být patnáct nebo šestnáct.

Působíte v muzikálech a na sólové dráze, nechybí vám kapela?
Ani ne, vždycky jsem byl součástí nějaké kapely a v roce 2004 jsem se rozhodl, že půjdu na sólovou dráhu, protože jsem si chtěl o věcech rozhodovat sám - ne se bavit s pěti dalšíma lidma, z nichž má každý jiný názor a ve finále to nikam nevede. Ale na druhou stranu na ty doby vzpomínám rád. S klukama z Arakainu jsme stále kamarádi a jsem rád, že fungují dál.

Českou hudební scénou sem tam otřásají skandály. Jaký máte názor na Českého slavíka a aféru Řezník?
Já si myslím, že jde o zbytečně rozdmýchanou kauzu. Ať si každý dělá, co chce. Navíc ve finále tyhlety tlachy udělaly Řezníkovi reklamu. Mně to připadá, jako když se na náměstí baví baby, a pak všechno roznesou po celým městě. Přišlo mi to divný a směšný. A Slavík si samozřejmě naběh s cenou internetu, nemá to dělat, když tam ty lidi nechce. Samozřejmě je to anonymní anketa, a tím pádem si každý udělá, co se mu zlíbí.

Máte nějaké hudební vzory?
Já jsem staromil, mám rád muziku 60. a 70. let, posléze i trošku 80., ale největší favority mám v 70. letech – Deep Purple a Led Zeppelin. A z počátku 80. let obdivuju Iron Maiden a Judas Priest, který jsme hráli jako patnáctiletí kluci. Uznávám i jiné zpěváky a umělce, třeba Philla Collinse. Rád se vracím, sleduju hudební scénu, ale přiznávám, že tu novodobou neznám. Z českých kapel a interpretů jsem vyrůstal na klasickém jazzrocku: Synkopy, Pražskej výběr, Láďa Mišík, Michal Prokop... Nevím, jestli v Čechách mám nějakej vzor, nechci říct, že by tady nebyli dobrý lidi. Je to o tom si najít identitu. Snažím být osobitej. Budu rád, pokud se za dvacet let bude dělat s někým rozhovor a on řekne, že se mu líbila hudba Petra Koláře.