O mimořádných půvabech hanácké metropole asi není třeba pochybovat. Stejně tak jako bohužel i o tom, že se z našeho krásného města člověk těžko dostává po vlastní ose ven, aniž by přitom musel sdílet přeplněné silnice se spoustou rychle se řítících a nevonících aut. Cest pouze pro pěší a kolaře je tu zkrátka žalostně málo. O jedné bych však věděl. Je velmi příjemná a nabízí řadu lákadel pro milovníky zdravého pohybu i gurmány. Pojďme se na ni vydat společně.

Ať už kráčíme pěšky, běžíme, jedeme na in-line bruslích, nebo šlapeme na kole, pro všechny začíná tahle cesta společně - u ústí asfaltové stezky vedle tenisového areálu Milo II v Olomouci-Lazcích (pro paďoury, kteří by se sem chtěli dopravit autem: jen pár desítek metrů vzdálené parkoviště u sportovní haly Univerzity Palackého mívá obvykle dostatek volných míst). Odsud se po kvalitním asfaltovém povrchu vydáme proti proudu Mlýnského potoka směrem na lokalitu Hejčínské louky. Ti, kdo se na naši cestu vydávají i za účelem ochutnávání dobrého jídla a pití, mohou mít už po počátečních stovkách metrů potíže udržet směr a rychlost; vždyť přímo u cyklostezky "číhá" na pocestné osvěžovna U Travise, moderní otevřené posezení s grilovanými specialitami a spoustou prostoru pro kola i dětské hry. A jen kousek dál od břehu Mlýnského potoka, na Mrštíkově náměstí, je tu tradiční hospůdka U Pelikána s prostornou zahrádkou, hřištěm na pétanque a pivaři vychvalovanou kvasnicovou jedenáctkou z Litovle.
Kdo překoná bez újmy tuto gastronomickou Skyllu a Charybdu, pokračuje podél břehu potoka až k mostku, který jej dovede na Hejčínské louky, pravý hanácký plac rovný jako podle pravítka, na němž nedávno vyrostl asfaltový in-line okruh dlouhý 3,2 kilometru, vhodný nejen pro bruslení, ale také pro rychlé běžecké tréninky. Už i tady vyrostlo občerstvení ve stylu pivo-limo-párek, takže kdo udělal výživovou chybu a nedoplnil energii ještě před mostkem, může to promptně napravit.

Tady se asi rozloučíme s bruslaři, které necháme kroužit po zatím zcela hladkém asfaltu, a pokračujeme dál. I v některých následujících pasážích by se totiž jejich malá kolečka cítila pohodlně, cesta k nim však vede po o poznání méně rovných terénech. Naše trasa nás zavede až k charakteristickým obloukům černovírského mostu, po němž překonáme tok řeky Moravy a hned za ním se stočíme na hráz lemující břeh z pravé strany. Jejím povrchem zpočátku nebudou příliš nadšeni cyklisté na silničních speciálech, ale mohu je ujistit, že při troše opatrnosti se touto cestou dá projet i na tenkých galuskách. Slibovaná (žel bohu už řadu let) cyklostezka přes Černovírský les snad brzy tento malý zádrhel odstraní.
Za posledními domky starého Černovíra se nás mostek pokusí zlákat doleva přes Trusovický potok, my se ale nenecháme a pokračujeme sveřepě po pravém břehu ještě zhruba jeden kilometr. Zde nás čekají na celé naší trase poslední dvě drobné nepříjemnosti. Nejprve musíme překonat hlavní vlakovou trať z Olomouce na Zábřeh a dále na Prahu (při přecházení kolejí na nechráněném místě doporučuji opravdu velkou dávku ostražitosti, zejména v mlze je blížící se Pendolino skutečně neviditelné a neslyšitelné - vím z vlastní zkušenosti) a po jejím překročení nás čeká směrem doleva asi dvě stě metrů nerovné cesty plné ostrých kamenů a nezřídka i bláta. I tyto nesnáze má vyřešit chystaná cyklostezka, díky níž by měla nově trasa na Hlušovice vést přes most v Černovírském lese a podél trati po novém asfaltovém koberci.
Nástrahy jsou zdárně překonány a cyklisty, chodce i běžce už čeká zhruba kilometrová vyasfaltovaná stezka až do Hlušovic, kde se nabízí hned několik možností doplnit po cestě pozbytou sílu. Osobně doporučuji podnik, jemuž zde nikdo neřekne jinak než Cukrárna. Nenechme se však mýlit: nabízí sice spoustu druhů výtečné domácí zmrzliny (už jste vyzkoušeli fernetovou nebo kaktusovou?) i sladkých nápojů a zákusků, pro nás chlapy však především několik piv na čepu včetně lahodné trutnovské dvanáctky Krakonoš a k tomu paletu pravých italských pizz přímo z pece. K tomu můžeme dát na hodinku nohám klid a zapojit i ruce na dvou bowlingových drahách, zahrát si beach na pískovém hřišti, nebo jen tak zůstat v siestové nečinnosti pod stříškou místní zahrádky.
Po odpočinku v lůně Cukrárny pokračujeme přímo kolem ní dále na Bohuňovice. Znovu nás čeká asfaltová cyklostezka vyhledávaná pro svůj kvalitní povrch i délku inlinisty z obou obcí, které spojuje. Po dosažení Bohuňovic, sympatické obce s vlastním kinem, bazénem s toboganem a dalšími atrakcemi, na které mohou zapomenout i v mnoha podstatně větších obcích, se držíme po značkách cyklotrasy. Ta nás provede klidnými bočními ulicemi přes celou vesnici a nasměruje nás na další spojovací cyklostezku směrem na Bělkovice-Lašťany.
V nich naše pouť po příjemných a automobilů prostých koutech Hané končí. Ušli, uběhli či ujeli jsme zhruba jedenáct kilometrů a je jen na nás, jak budeme dále pokračovat. Trénující běžci se mohou otočit a při návratu zpět "natočí" kvalitních 22 kilometrů, stejně se mohou samozřejmě zachovat i chodci a cyklisté. Pro ty zdatnější se nabízí několik možností, jak mohou z Bělkovic pokračovat na své cestě dál, nyní už odvedeni do dostatečné vzdálenosti od nejhoršího městského provozu. Jednou z variant je trasa bělkovickým údolím směrem na těšíkovskou kyselku a Moravský Beroun, zajímavý je také okruh, který se dá udělat, když se vydáme z Bělkovic do Dolan, Tovéře, Samotišek a přes Chválkovice zpět do Černovírského lesa.
O tom už ale třeba zase příště...