Zahajovací koncert jubilejního 25. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci se stal pro hudební publikum nejočekávanější událostí podzimu. Sídlo moravských arcibiskupů uvítalo jednu z nejvýznamnějších osobností evropské avantgardy, polského skladatele a dirigenta Krzysztofa Pendereckého, který také v letošním roce slaví své životní jubileum.

Slavnostní zahajovací koncert byl věnován Pendereckému k dovršení 85 let jeho života a vznikl v koprodukci s Muzeem umění Olomouc v rámci výstavního projektu Rozlomená doba 1908–1928. V prostoru chrámu Panny Marie Sněžné zazněla celovečerní duchovní skladba Credo komponovaná pro velký orchestr, sbory a kvinteto sólistů. Instrumentální část díla nastudovala Filharmonie Karola Szymanowského Krakov pod taktovkou samotného autora a jubilanta Krzysztofa Pendereckého, jemuž byl nápomocen Maciej Tworek. Kvinteto sólistů utvořili přední polští pěvci, kteří jsou častými interprety Pendereckého děl – sopranistky Iwona Hossa a Karolina Sikora, altistka Małgorzata Pańko-Edery, tenor Adam Zdunikowski a bas Piotr Nowacki. Nedílnou a podstatnou součástí kompozice jsou také monumentální sbory. Vedle Filharmonického smíšeného sboru Krakov se představil také Filharmonický chlapecký sbor Krakov. Již z tohoto výčtu je patrné, že kolos účinkujících byl velmi obsáhlý, přesněji čítal 214 umělců, a jeho síla byla znatelná již od prvních tónů.

Majestátní úvod Credo in unum Deum doslova rozřízl prostor a postupně se v něm představila jednotlivá, vzájemně se střídající i doplňující tělesa, a nechyběli ani interpreti. V ansámblovém zpěvu je poměrně velký prostor věnován altu. V programu avizovanou Annu Lubańskou nahradila ve zpěvu Małgorzata Pańko-Edery.

Kontemplativní části Cruxifixus a Crucem tuam adoramus Domine byly dynamicky velmi pěkně vystavěny. Až sem bylo dílo řízeno Pendereckým, který díky svému životnímu nadhledu vtiskl skladbě pokornou náladu. Následující části jsou protkané radostí ze zmrtvýchvstání, jsou plné energie, dynamických i rytmických zvratů. Právě zde bylo zapotřebí temperamentu Macieje Tworka, jehož vášnivé dirigování a gestika pohltily hráče orchestru i zpěváky tak, že další části skladby byly mnohem plastičtější a gradovaly do větších dynamických odstínů. Zde si přišla na své také sekce bicích nástrojů zahrnující široké spektrum různých instrumentů, které dramaticky dokreslovaly celkovou zvukovou barvu tělesa.

Podstatnou složku orchestru tvoří v tomto opusu také žesťový ansámbl, pro který autor předepsal hru zpod pódia. Zde byl dramaturgicky využit prostor a tato harmonie byla umístěna na zadní kůr k varhanům, odkud se zvuk pěkně nesl a vytvořil tak zvukově-prostorový efekt.

Tímto koncertem byl festival zahájen opravdu velkolepě a výsledek předčil očekávání. I na dalších koncertech je pro posluchače nachystaná široká paleta různých žánrů duchovní hudby, kde si přijdou na své i nejnáročnější posluchači.