Víte, komu je věnováno nejvíc pamětních desek? Nepleťte se, nejsou to mrtví hrdinové, partyzáni ani papež. V počtu pamětních desek suverénně vede Evropská unie. Kdykoliv totiž pustí zlaťák na opravu rozbité silnice nebo zateplení školky, dává si desky či cedule do podmínek. A tak se stává, že nám poděkování unii často visí vedle děkování padlým. Kam se hrabou soudruzi.

Všiml jsem si toho už dávno, dnes mě ale jedna taková cedule doslova praštila do očí. Objevila se na budově někdejší přírodovědecké fakulty na třídě Svobody. Ohyzdná dvoumetrová věc hlásá, že "v budově se nacházejí zařízení financovaná v rámci projektu Rozšíření národní informační infrastruktury pro výzkum a vývoj v regionech". Zkrátka Brusel otevřel měšec a koupil pro univerzitu nějaké mašinky. Fajn, přejme jim to, proč tím ale musí hyzdit fasádu? Před časem jsem psal o barbarském vkusu majitelů obchodů na Dolním náměstí, kteří si nad své provozovny věší nestvůrné vývěsní štíty. Estéti z Bruselu za nimi vůbec nepozůstávají.
Cedule na rohu univerzitní budovy je možná jen provizorní. Až dojde poslední mašinka, v tichosti ji sundají... a vymění za mosaz. U vchodu do budovy bude zřejmě viset vedle starší zlatavé tabulky, která hlásá, že zateplení domu proběhlo s využitím evropských fondů. A vedle pamětní desky, která připomíná české vlastence, položivší své životy během revolučních událostí roku 1848. Pěkné.

Podobných tabulek visí po celé Evropě desetitisíce. Možná někde existuje norma obsahující vzorec pro výpočet jejich velikosti, která bude zřejmě přímo úměrná výši příspěvku. Když si vzpomenu, co jsem už viděl mramorových kamenů se zasazeným poděkováním, všelijakých pokusů o umění a slavnostních klepání do nich...

Vždyť je to přece samozřejmost. Evropská unie není nějaký hodný mecenáš. Je to organizace, do které jsme vstoupili, platíme za to a ona nám slouží. A dotace nejsou milodary, jsou to peníze, na které máme právo a unie je jenom úřad, který dohlíží na to, aby se dostaly na správné místo. (Zda to tak funguje ve skutečnosti, v tuto chvíli vůbec nehodnotím.) Když vám doktor vyoperuje žlučník, přece vás nepotetuje: "tuto operaci provedl MUDr. Nováček". Prostě mi to trochu připomíná jakousi jinou dobu, kdy se na každém kroku děkovalo přátelům na věčné časy. A skoro se mi zdá, že soudruzi byli oproti bruselským úředníkům břídilové. Teď jsem jen zvědavý na nové tramvaje, na které nám EU přispěla. Určitě si nějakou destičku zaslouží. Třeba pěkně do čela, kolečko z hvězdiček. Jen si matně vzpomínám, že tu kdysi podobné jezdily...