Z důvodů havarijního stavu jednoho domu je uzavřen průchod ulicí Vodární. Že tam lidé stále chodí je jedna věc, že dům opravdu padá je věc druhá. Ta zákazová cedule ale pád sotva zastaví.

Říkám si, jestli to věčné cedulkování k něčemu je, když to dost často cedulí i skončí. Třeba na mořickém kostele je už léta nápis POZOR PADÁ OMÍTKA. Jako by tím bylo řečeno "My vás varovali," až vám nějaký ten kus omítky přistane na hlavě. Stejně tak dům ve Vodární: Až se na vás zřítí, měli jste si dát pozor, byli jste přeci upozorněni. Na nic nejsou peníze, nebo alespoň nejsou tak hned. Strhnout dům něco stojí, opravit ho by stálo asi ještě mnohem víc. Opadávání omítky mořického kostela by se dalo taky vyřešit, kdyby to bylo z čeho zaplatit. Peníze ale nejsou. Paradoxní je, že ještě donedávna zdobil mořický kostel i nápis KRISTUS, NADĚJE EVROPY. Leč Kristus zmizel a omítka padá dál.

Je to asi v lidské povaze, psát výstražné cedulky. Některé jsou vážné, třeba jako ta ve Vodární, která vás decentně upozorní, že vám může spadnout na hlavu dům; některé jsou spíš k pobavení: jako ta v autobusech, která prostým POZOR NA PRSTY! varuje horlivce před příliš zbrklým zavíráním oken.

Cedule jsou zkrátka nádherná ukázka lidské tvořivosti, třeba jako ta, která mě pobavila na toaletách jedné benzínky. NEZAPOMEŇ ZHASNOUT! varoval mě nápis. Jsa milovníkem pravidel, chtěl jsem poslechnout, vypínač jsem ale hledal marně. Světlo ovládala fotobuňka.

Tak přemýšlím, zda ve Vodární zvítězí Darwinova teorie a slabý dům sám uvolní místo silnějšímu, dřív než zasáhne mocná ruka demoliční čety a stejně tak by mě zajímalo, zda omítka na mořickém kostele sama uvolní místo své nástupkyni a nechá kostel stát nahý uprostřed vřavy nemilosrdného světa, nebo zda zasáhne nějaká zázračná síla. A taky by mě zajímalo, jestli nápis POZOR NA PRSTY vznikl jako prozíravé varování nebo upomínka na něčí bolestný zážitek.