Členové výtvarné skupiny při Domě armády v Olomouci slavnostně otevřeli v pondělí 10. září ve výstavní síni Domu armády svou tradiční podzimní výstavu. Má olomoucký rozměr, a to nejen samotným názvem OLOMOUČTÍ, ale i tematickým zaměřením svých prací.

Orientaci na historické i moderní přednosti města podtrhli výstavkou děl, že o Olomouci vznikla. Není pochyb, že členové skupiny Olomoučtí měli na co navazovat a čím se inspirovat. Druhou zvláštností výstavy je početně neúplné zastoupení členů. Výstavu v Domě armády obeslalo jen devět autorů z malířské a fotografické sekce. Mojmír Černý, Jiří Dubanský, Bronislav Foltýn, Martin Hartman, Jarmila Havlátová, Dana Kozlová, Aleš Navrátil, Věra Vychodilová a Jiří Zapletal. Předností výstavy je skutečnost, že divák na výstavě uvidí díla výtvarným stylem a pojetím diferencovaná. Ne-li přímo výlučná, tedy alespoň natolik odlišná, že lze mluvit o výtvarné svébytnosti autorů. Výtvarné pohledy na město nemohou mít „objevný“ rozměr, to však je u tématu zvaného Olomouc, skoro samozřejmé. U vystavených prací potěší, má-li dílo alespoň svébytný rukopis. Tak je tomu u koláží Dany Kozlové, u pastelů Jiřího Zapletala, akvarelů Martina Hartmana, i technikou odlišných prací Věry Vychodilové a Jarmily Havlátové. Zdá se, že výtvarně nejdál dospěl Jiří Zapletal.

Kvalitu fotografií dnes určuje především technika v rukou autora a pak jistá trpělivost při hledání vhodného okamžiku pro zmačknutí „spouště“. Zajímavé je na vystavených snímcích hledat jejich možné využití. Mojmír Černý se zaměřuje na „kalendáře“, Aleš Navrátil a Bronislav Foltýn spíše usilují o umělecky laděnou dokumentaristiku. Některé z fotografií by mohly splnit v interiérech i roli závěsného výtvarného objektu.
Nelze předpokládat, že by se ve skupině Olomouckých mohl talent členů rozvinout do polohy profesionálního výtvarného kumštu. Pro všechny je však jejich tvorba nepochybně přínosná. Je přínosnější než bezduchá zábava nebo život Vyvolených. Výstava je otevřena ve všední dny až do soboty 22. září.