Mládě se narodilo už 15. ledna, ale samice si je první dny po porodu schovávala a nebylo vůbec snadné ho zahlédnout. Nyní už je však možné jej občas vidět. Na rozdíl od předešlých mláďat, která se narodila ve světlé barvě, stejně jako je zbarvený jejich otec, toto mládě černé po matce.

Foto: zoo Olomouc

První samec gibona lara se v olomoucké zahradě zabydlel již v roce 1975. Další se objevili v roce 1994 a postupně Zoo Olomouc odchovala celkem pět mláďat. Tyto opice se pohybují velmi elegantním způsobem, tzv. brachiací, pomocí níž zvládnou překonat vzdálenost až osmi metrů během jediného zhoupnutí. To jim umožňují paže, které jsou asi o 40 % delší než pánevní končetiny. "Giboni mají sedací hrboly, s jejichž pomocí mohou spát ve větvích. Jelikož nemají ocas, rovnováhu udržují rozpaženými pažemi. Z korun stromů slézají jen zcela výjimečně. Pijí dešťovou vodu zachycenou v dutinách stromů, a to zvláštním způsobem-namáčejí si hřbet ruky a kapky pak olizují ze srsti," vyjmenovává zajímavosti ze života gibonů zooložka Jitka Vokurková.

Giboni jsou ohrožováni především ztrátou a degradací životního prostředí, odchytáváni, aby se stali domácími mazlíčky, loveni pro maso a některé části těl se využívají v tradiční asijské medicíně. Přirozeným biotopem pro tyto primáty jsou pralesy v jihovýchodní Asii. Živí se rostlinnou potravou jako jsou různé plody a listy. Ti, kteří si přivstanou, mohou obdivovat giboní zpívání. Označují si tak teritoria a jejich hlas bývá slyšitelný do vzdálenosti až 1,5 km. Přibližně ve věku sedmi let musí rodinu opustit všechna mláďata – v tuto dobu jsou dospělá. Mladé samičky většinou vyhánějí matky, samce zase otcové. V rodině tak většinou zůstává chovný pár s mláďaty různého věku.