Tento měsíc si olomoucká média mohou připadat jako výrobna na sliby. Čtenáře na něco nalákají a ouha nakonec se nic neděje. Na začátku listopadu avizovala příjezd prezidenta, jenomže ten to nabořil nohou do zdi a nepřijel, nyní kvůli dopravním komplikacím nedorazilo ani piano, které mělo od dnešního dne zpříjemňovat čekání cestujícím na vlakovém nádraží.

V úterý jsem na obědě kamarádce barvitě popisovala, jak si už ve čtvrtek může zajít na nádraží zahrát na piano. Její srdce klavíristky, která při stěhování musela zanechat velký a těžký nástroj v bytě rodičů, zaplesalo. Vydala se tedy ve čtvrtek po práci nakouknout, jak piano vypadá, kde je umístěno a jaký je zde o klavírní virtuózy zájem. Jenomže piano nenašla. Vzhledem k tomu, že není nejpozornější posluchačka, hledala chybu nejdřív u sebe. Je tady ve špatný den, čas nebo spletla místo? Nejdříve několikrát prošla halu, aby nepanikařila zbytečně, a pak zavolala přímo ke zdroji – médiím. Když jsem jí oznámila, že si z mé řeči odnesla vše správně, ale piana se dočká až v prosinci, byla pěkně naštvaná, a nejen ona. Podobně reagovali i mí známí, kteří dojíždějí do práce vlakem a koutkem oka při svém návratu piano vyhlíželi.

Novináři tak v jejich očích vypadají jako lháři, kteří naslibují hory, doly, a skutek utek. Na naši obhajobu však musím konstatovat, že si tyto události skutečně nevymýšlíme a o jejich nerealizaci informujeme, bohužel ne vždy si čtenář tuto dodatečnou informaci přečte. A zkrátka, co už si jednou do hlavy uloží, to se špatně vypouští. Vypadá to, jako by Olomouc byla poslední dobou nějak prokletá, a tak pevně doufám, že vás zítra nebudu muset informovat o tom, že do zdi narazil celý fotbalový tým a zápas reprezentace se tak ruší.