Ve čtvrtek 20. června skončil koncertem manželů Gerharda a Baeatrice-Marie Weinbergerových 39. ročník Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci. Uzavřelo se defilé pozoruhodných událostí, které vzbudily velké uspokojení a jež naznačily, jak velkou budoucnost má kvalitní umění v hanácké metropoli. O vyjádření jsme požádali prezidenta MVF Olomouc prof. Antonína Schindlera dr. h. c.

Závěrečný koncert MVF byl svébytnou hudební události Jak ji hodnotíte a co by si měli posluchači především uvědomit?

Kuriozitou závěrečného koncertu byla skutečnost, že na něm koncertovali dva umělci. Byli to manželé Weinbergerovi, takže posluchači byli svědky přednesu skladeb, realizovaného čtyřručně a čtyřnožně. Obdivuhodná byla souhra, které dokázali – zvláště jako manželé – dosáhnout. Šlo o optimální propojení virtuozity, jaké mohou dosáhnout jen skuteční mistři. Obrazně bych to vyjádřil tvrzením, že byli jedno tělo, čtyři ruce, čtyři nohy a jedno srdce. Všechny skladby od A po Zet byly odvedeny v dokonalé podobě, což publikum ovacemi potvrdilo. Dočkalo se za to dvou přídavků.

Vyjádřil byste se k repretoáru?

Věřím, že publikum s výjimkou Bacha a Ravela interpretované skladatele doposud neznalo. Skladeb pro dva interprety je poměrně dost, existují díla pro dvoje, ale i troje, čtvery a patery varhany; skladby byly většinou uvedeny v určitém dómě k tomu odpovídajícím způsobem vybaveném (např. v Amsterodamu), ale ty nejsou přenosné do jiného prostředí. Také byly mnohdy psány pro zvolený dóm. Historické skladby existují, ale v poslední době se vyskytuje další trend: umělci sahají po skladbách jiných, třeba orchestrálních, a upravují je pro varhany. I náš host, prof. Weinberger, tak upravil Čajkovského Louskáčka a sklízí s ním velký úspěch po celém světě. Na závěrečném koncertě zaznělo upravené Ravelovo Bolero. Celý svět zná toto dílo koncertní orchestrální podobě. V Ravelově Boleru nikdo nepřehlédl bubínek, který imitovala paní Beatrice-Maria – je neuvěřitelné uchovat více než 200 úhozů v jistém rytmu a akcentu a sugestivně a přesvědčivě bubínek imitovat a udržet v daném rytmu a intenzitě.
Musíme si uvědomit, že olomouckou specifikou při interpretaci skladeb pro dvoje varhany je hra na jediný nástroj, který je vybaven dvěma hracími stoly a pedály (historickým a moderním). Je to jiné, než na více nástrojů.

Ocenili manželé Weinbergerovi Englerovy varhany?

Prof. Weingerger už v Olomouci na MVF koncertoval. Přibližně před deseti lety. Varhany tedy pro ně překvapením nebyly, ale naopak jejich příprava na koncert směřovala k maximálnímu využití všeho, co Englerovy varhany nabízejí. Udivující je, že varhany z doby baroka jsou schopny umožnit špičkovou realizaci supermoderních skladeb. Weinbergerovi obdivují na Mořických varhanách především repetici nástroje.

Mohl byste, pane profesore, alespoň letmo zhodnotit v závěru našeho rozhovoru celý 39. ročník MVF Olomouc 2007?

Mé hodnocení nemusí být zcela shodné s míněním všech návštěvníků. Hudba je vnímána sluchem a nemá onu matérii jako výtvarná díla. Na mnoha kritériích se ale nepochybně shodneme. Letošní ročník byl velmi dobře připraven, žádný interpret nepropadl a velkým překvapením byli dva mladí čeští varhaníci – Pavel Kohout a Petr Čech – kteří jsou velkým příslibem i pro zahraniční festivaly. Posluchači přišli v hojném počtu i v počasí nepříjemném. Čtvrtého koncertu se zúčastnila téměř stovka účastníků olomoucké konference pracovníků památkových ústavů, na poslední koncert přijel autobus posluchačů z Jesenicka. V chrámu sv. Mořice bylo nutno přistavovat i lavice. To nás vždycky povzbudí.
Domnívám se, že kvalitou letošního festivalu jsme si vytvořili dobré klima pro příští rok, kdy proběhne 40. jubilejní ročník MVF.